9. listopadu 2023 Z domova

Je to zlá doba, chudoba neustále stoupá

Již za několik dní, v sobotu 11. listopadu se koná podzimní kolo sbírky potravin, jejímž partnerem je i Charita Česká republika. Tato akce, která je projevem celospolečenské solidarity, patří mezi největší svého druhu v České republice a pomáhá stovkám tisíc lidí po celé zemi. Jejími hlavními iniciátory a organizátory jsou potravinové banky a Česká asociace potravinových bank. A právě zástupce potravinové banky Štěpán Douša byl naším hostem v jednom z minulých dílů podcastu ChariTALK. Dozvěděli jsme se od něj, jak to celé funguje, jak potravinová banka jídlo získává, na co se zaměřuje, i to, že Češi dokážou být ohromně solidární.

Potravinové banky jsou neziskové organizace, jejichž hlavním cílem je shromažďovat potraviny od výrobců, obchodů, z potravinových sbírek, evropského programu potravinové pomoci, od pěstitelů i jednotlivců, následně je třídit a distribuovat je lidem v nouzi prostřednictvím charitativních organizací tam, kde jsou nejpotřebnější. „Charita Česká republika spolupracuje s potravinovou bankou docela intenzivně, jelikož taky pomáhá lidem v nouzi, matkám samoživitelkám, seniorům, opuštěným dětem a tak dál. Přijedou si k nám pro potraviny a dále je rozdávají potřebným dle svého uvážení a dle svého seznamu potřebných,“ vysvětluje Štěpán Douša s tím, že i v takto těžké době je stále dost ochotných lidí, připravených pomoci. Naráží tak na skutečnost, že i když počet lidí, kteří pomoc potřebují, stále stoupá, zatím narůstá i množství toho, co se v potravinové sbírce vybere. V posledním – jarním kole – potravinové sbírky se vybralo rekordních 495 tun zboží.

„Zaměřujeme se na trvanlivé potraviny, které získáváme převážně z velkých řetězců, jako je Globus, Tesco nebo Albert, a naši řidiči je sváží po celý den, od pondělí do pátku, v těchto těžkých časech i v sobotu a v neděli, k nám do externích skladů. A tam se to všechno třídí a roztřiďuje do různých škatulek, z nich se pak dělají výdajové balíčky, anebo si pro zboží jezdí organizace, které to potom rozdávají dál, jako je například Charita,“ popisuje pan Douša princip fungování potravinových bank, mezi jejichž zakladatele patří i jeho babička Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj. Ta za svoji záslužnou práci dokonce získala v roce 2022 Řád Tomáše Garrigua Masaryka, což je druhé nejvyšší státní vyznamenání, a také se jí podařilo docílit toho, že se potraviny z řetězců nevyhazují, ale slouží dál. „Proč by se okurka, když je špatně zahnutá, neměla dát jíst, nebo by se neměla prodávat?“ ptá se pobouřeně Štěpán. „Já to vlastně do dneška nechápu, protože je to absolutně nelogické. Když si někdo nechce koupit křivou okurku, ať si koupí rovnou, ale za tu křivou okurku může být někdo vděčný.“ Sám prý vyrůstal spíše ve skromných poměrech, kde se nikdy nerozhazovalo ani neplýtvalo. „Nikdy jsem nedělal nějaké velké nákupy, ale kolikrát, když to vidím, jak někteří lidé, jedou s těmi plnými košíky, říkám si, panebože, a kolik toho třeba tak snědí a kolik vyhodí? Češi totiž patří mezi špičku plýtvačů, existují na to statistiky.“ Například podle výzkumů Mendelovy univerzity vyhodí průměrný Čech 37,4 kilogramu jídla, na sídlištích dokonce přes 53 kilogramů.

Tato skutečnost je pro něj o to horší, když ji vidí v kontextu se svojí prací v potravinové bance, kde bývá svědkem zcela opačného problému. „Mě to neštve. Já nejsem člověk, kterého něco štve. Mě to spíš mrzí. Je mi třeba líto, když na naši pobočku přijde maminka samoživitelka se dvěma malými dětmi, venku je deset centimetrů sněhu, maminka je zoufalá, že děti nemají co jíst, a vy koukáte na její holčičku a kloučka, a vidíte, že ani nemají zimní boty jako všechny ostatní děti, ale mají školní cvičky…“ líčí s pohnutím a dodává: „A to je mi vždycky strašně líto, protože si říkám, ano, my jim pomůžeme. To je nádherný! Dostanou od nás najíst a mají v tom balíčku opravdu všechno, co potřebují, takže je to zabezpečí na ten týden, protože si k nám chodí po týdnu. Ale říkám si, co dál?“ Za velice důležité proto považuje přemýšlet nad těmito problémy v kontextu a vést celospolečenský dialog. „Jsem vděčný za to, že u toho můžu být, že můžu té potravinové bance pomáhat, že to můžu vidět, že nad tím můžu přemýšlet,“ doplňuje Štěpán, jehož životní příběh také není jen zalitý sluncem a který se navzdory svému velice těžkému dětství a dramatickému boji s obezitou snaží kolem sebe šířit co nejvíce radosti a optimismu i pomáhat ostatním. „Od určitého věku si říkám, že přísloví, co tě nezabije, to tě posílí, je pravdivé, protože všechno, co si člověk prožije, tak mě třeba strašně pomáhá,“ svěřuje se v závěru rozhovoru a prozrazuje, že jeho velkou láskou je divadlo a že jeho hnacím motorem je smích publika. „Miluju, když se lidi smějou. Mám strašně rád legraci. Baví mě, když má divák radost, když já vím, že je v tu danou chvíli, šťastný a že si pak stoupne, zatleská…  Já si myslím, že to bude tím mým dětstvím. Já se necítím v životě v ničem jistý, ale v momentě, kdy si stoupnu před lidi na pódium, tak vím, co mám dělat, a vím, co je můj úkol. Cítím se naprosto v bezpečí, a proto si myslím, že tam patřím.“

• poslechněte si podcast ChariTALK se Štěpánem Doušou