Historie Charity

V současnosti jsme největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb v České republice a druhým největším v zahraničí. Můžeme se chlubit stoletou historií, ale plně profesionální organizaci jsme mohli vybudovat až po změně režimu v roce 1989. Co bodu zlomu předcházelo?

Chudobinec sester sv. Kříže

Prvopočátek katolické Charity na našem území spadá do období konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska, kdy začaly na několika místech zároveň vznikat charitativní organizace. Například již v červnu 1918 byl z popudu pražského arcibiskupa Pavla Huyna založen Svaz katolické charity v Království českém, později přejmenovaný na Svaz katolické charity v Čechách.

Při budování Charity na Moravě sehrál velkou roli arcibiskup Antonín Cyril Stojan. Pověřil totiž kaplana Ludvíka Antonína Bláhu, který tehdy působil na Svatém Kopečku, aby se věnoval přednáškám, propagaci a budování instituce. Úsilí se oběma vyplatilo a v roce 1922 v Olomouci byl na popud arcibiskupa založen Svaz charity

Postupně vznikající síť charitních zařízení pojala také množství dobročinných organizací, založených již ve druhé polovině 19. století. V roce 1928 vznikla celostátní charitní centrála, tzv. Říšské ústředí svazů charity milosrdné lásky v ČSR se sídlem v Praze, která zastřešovala stávající Zemské svazy charity v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Ústrednú karitu na Slovensku.

V období první republiky zaznamenala Charita velký rozvoj. Využila své nabyté zkušenosti, a poté se významně uplatnila v hektickém období po konci druhé světové války. Na jaře roku 1945 zareagovala mnohem rychleji než úřady na nutnost okamžité pomoci navrátilcům z koncentračních táborů a dalším lidem postiženým válkou. Zřizovala vývařovny, pomáhala při hledání dokumentů a pečovala o nemohoucí. Okresní a obvodní charitní ošetřovatelské stanice se svými diplomovanými a dobrovolnými sestrami se tehdy staly vyhledávaným útočištěm nemocných a trpících.

Charita v pětačtyřicátém

Na nápor osvobozených vězňů z koncentračních táborů Charita připravovala už koncem dubna. Na nádraží v Holešovicích-Bubnech zřídila ošetřovatelskou službu, která během Pražského povstání. pečovala o raněné bojovníky; charitní sestry tu také vyvařovaly pro vojáky a železniční personál. Do poloviny června 1945 bylo v Bubnech ošetřeno několik desítek tisíc lidí.

V květnu a červnu 1945 to před pražským sídlem Charity vypadalo takhle

Sídlo Charity v Pětikostelní (dnes Sněmovní) ulici na Malé Straně, 1945

Navrátilci před Charitou, jaro 1945

Pro navrátilce bylo třeba zajistit ošacení

Fotografie španělského děvčátka, které přežilo koncentrační tábor a ocitlo se v Praze

Pětikostelní, dnes Sněmovní ulice v Praze v prvních dnech po osvobození

Dalšími centry pomoci se staly karanténní stanice ve Vršovicích a ošetřovatelská služba na Wilsonově nádraží, své zdravotníky Charita vypravila i do Terezína. Ve svém sídle v Pětikostelní (dnes Sněmovní) ulici na Malé Straně v Praze a v sousedním zapůjčeném domě pečovala v revolučních dnech o 250 navrátilců, jimž kromě ubytování poskytovala stravu a ošetření; kromě toho zřídila vývařovny v Berouně a v Benešově. Výsledky práce Charity v tom období ocenil papež Pius XII., jenž jí udělil své apoštolské požehnání.

Brzy přišel zlom. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 stát v krátké době cíleně vytlačil katolickou charitu z oblasti sociálního a zdravotnického působení. Celá charitní síť byla zrušena a nahrazena jedinou organizací, jíž se stala Česká katolická charita. Byla podřízena státnímu dozoru a její činnost musela být zredukována na vydávání náboženského tisku a literatury, zajišťování prodeje devocionálií a péči o staré řeholníky, řeholnice a kněze.

Nová éra tedy mohla začít po změně režimu v roce 1989, kdy v atmosféře nadšení, obnovené důvěry a chuti pomáhat vznikla přirozeně i potřeba navázat na hodnoty demokratické společnosti, která se o své potřebné a trpící stará. Lídry mnoha místních Charit byli lidé z farností, často organizátoři pouti do Říma na svatořečení Anežky České nebo Výborů křesťanské pomoci, ustavených po zemětřesení v Arménii v prosinci 1988.

Kromě dobrovolné pomoci nemocným, shromažďování obnošeného šatstva nebo okamžité pomoci vězňům propuštěným po velké prezidentské amnestii na počátku roku 1990 stála Charita v dalších letech u rozvolňování institucionální péče o lidi s chronickými onemocněními a postižením a byla také u jejich začleňování do společnosti.

Otevřeli jsme rovněž téma důstojného umírání a zakládali domácí zdravotní péči. Z dobrovolnických sdružení se stala plně profesionální organizace s více než 8 tisíci zaměstnanci v síti 301 arcidiecézních, diecézních, oblastních, městských a farních Charit včetně České katolické charity a Řeckokatolické charity. Od roku 2007 se prezentujeme pod názvem Charita Česká republika.

Od roku 1995 jsme řádným členem mezinárodních organizací Caritas Europa a Caritas Internationalis. Naše partnerské organizace najdete na celém světě. Pod označením Caritas Czech Republic pomáháme potřebným na čtyřech kontinentech, a to jak v případě humanitárních krizí, tak formou rozvojové pomoci. 

Charita a charita

Výraz charita vychází z latinského slova caritas, které znamená lásku ve smyslu pomoci druhému, a vychází z křesťanských tradic stejně jako první charitativní služby, které provozovala církev.
Slovo Charita s velkým písmenem používáme na rozdíl od obecného výrazu pro dobročinnost jako označení organizace pro Charitu Česká republika. Tímto názvem označujeme celou síť Charit v České republice, ovšem užívá se také pro sekretariát Charity Česká republika se sídlem v Praze.

 

Charita a sv. Vincenc

Vincenc z PaulyJedním ze zakladatelů moderní evropské charity a péče o chudé je svatý Vincenc z Pauly (1581–1660), francouzský kněz a zakladatel kongregace lazaristů a ženského řádu vincentek. Je patronem charity, vězňů, zajatců, bezdomovců a nemocnic a jeho svátek, který připadá na 27. září, slavíme jako Den Charity.

Jako čtyřiadvacetiletého ho na moři zajali piráti a prodali ho do otroctví v Africe. Po návratu do Francie se nejprve stal kaplanem královny Markéty z Valois, poté byl jmenován generálním kaplanem středomořských vězňů a galejníků. V letech 1648 až 1653, kdy Francii ničily války, zorganizoval rozsáhlou pomoc pro zpustošené kraje. Prostřednictvím tištěných letáků se zprávami o utrpení zbídačeného obyvatelstva shromáždil v Paříži finanční milodary, za něž se nakoupily potraviny a oděvy, které potom misionáři rozdělovali v postižených oblastech chudým.

Vincenc z Pauly, jenž také založil známou pařížskou nemocnici Salpêtrière, zasvětil život pomoci chudým a své poslání spatřoval v hlásání evangelia a svědectví lásky. Muže, jehož heslem bylo „Bratři! nemilujme slovem a jazykem, ale skutkem a pravdou“ (Nový zákon, 1 Jan 3.18), prohlásil papež za svatého už v roce 1737. Dílem a spiritualitou sv. Vincence z Pauly se v 19. a 20. století inspirovali mnozí zakladatelé dobročinných mužských i ženských kongregací.

Články o historii 

 

Petr Rohlena: Řídil jsem Charitu v přelomové době
28. prosince 2022 Historie

Petr Rohlena: Řídil jsem Charitu v přelomové době

Na jaře roku 1989 směl Petr Rohlena s manželkou vycestovat na pár dnů do Říma. Tehdy ještě potřeboval občan Československa vízové povolení a pro pana Rohlenu to představovalo osudovou příležitost setkat se v Římě s českými exulanty. Záhy poté usedl v organizačním štábu plánované výpravy poutníků na podzimní svatořečení Anežky České. Po sametovém Listopadu dostaly události rychlý spád. Pan Rohlena byl brzy poté jmenován do čela České katolické charity, která byla do té doby zcela v područí komunistického režimu a byl tak postaven před ohromnou výzvu: Organizaci navrátit církvi a otevřít ji k pomoci všem potřebným lidem.

Skleněná cena od mistra Wünsche
9. listopadu 2022 Z domova

Skleněná cena od mistra Wünsche

Letos poprvé dostali laureáti Ceny Charity Česká republika skleněnou sošku v podobě plamenného kříže. Tento artefakt o výšce 15 cm je autorským výtvorem sklářského mistra Davida Wünsche z Nového Boru.

Charita se starala o navrátilce z koncentračních táborů, říká historik Jaroslav Šebek
29. června 2022 Z domova

Charita se starala o navrátilce z koncentračních táborů, říká historik Jaroslav Šebek

Charita Česká republika má bohatou historii, jejíž střípky sahají až do 19. století. Po první světové válce se začaly formovat organizované svazy Charit. Na vzniku charitního díla se podíleli kněží a biskupové. Poprvé na sebe upozornila během pomáhání uprchlíkům z pohraničí v roce 1938 a v květnu 1945 se starala o navrátilce z koncentračních táborů. Podrobnosti z historie přinášíme v rozhovoru s docentem Jaroslavem Šebkem.

Charita u nás v letech 1919-2000 (souhrn)
1. prosince 2012 Historie

Charita u nás v letech 1919-2000 (souhrn)

Přehledně o historii Charity s odkazy na další podrobné články.

Názvy organizace a vedoucí představitelé 1990-2012
1. prosince 2012 Historie

Názvy organizace a vedoucí představitelé 1990-2012

Přehled názvů, pod kterými Charita fungovala od r. 1990. Seznam prezidentů a ředitelů/sekretářů.