8. dubna 2023 Sociální oblast

Tři důvody, proč by romská inkluze neměla být nesplnitelným úkolem

80 % Romů v EU žije v chudobě. Jejich situace se ve většině zemí od zavedení strategického rámce EU pro romskou menšinu v roce 2020 spíše zhoršila, než že by se zlepšovala. Členské státy musí neprodleně jednat.

Většina politiků se domnívá, že integrace Romů a Sintů je těžký úkol, možná až nemožný. Měli bychom tedy kapitulovat a vzdát se? Organizace Charity bojují proti chudobě již desítky let a máme pádné důvody tvrdit, že ne, že musíme pokračovat, a u příležitosti Mezinárodního dne Romů chceme připomenout, proč je to pro naši lidskost nezbytně nutné.

Zaprvé, podpora začleňování Romů účinně přispívá k překonání velké části problémů s chudobou v Evropě. Podle nedávných oficiálních údajů žije 80 % romských obyvatel v EU pod hranicí chudoby. Jde skutečně o závratné číslo.

Zadruhé, vládní závazky k implementaci Evropského pilíře sociálních práv nejsou důvěryhodné, pokud nechají největší etnickou menšinu v Evropě nadále žít ve slumech bez kanalizace, dopravy, škol a zdravotnických zařízení.

Zatřetí, společné evropské hodnoty a zákony vycházejí ze zásady, že důstojné podmínky bydlení jsou základním právem a jsou nezbytné pro zachování lidské „důstojnosti".

Strategický rámec EU pro romskou menšinu stanovil hlavní cíle a úkoly, které by členské státy měly realizovat prostřednictvím národních strategií pro zajištění rovnosti, integrace, participace, vzdělávání, zaměstnanosti, zdraví a bydlení. Většina zemí se však i nadále potýká s problémy při zavádění účinných místních opatření na podporu svých národních strategií romské integrace v praxi. Vzhledem ke vzájemně si konkurujícím požadavkům a omezeným zdrojům jen málo členských států tuto problematiku upřednostňuje, což svědčí o nedostatku odhodlání a politické vůle.

Roxana Y., 47letá Romka, která žije v Belgii od roku 2020, to ze své zkušenosti potvrdila. Roxana, která se narodila v Rumunsku, kde je míra nezaměstnanosti Romů vyšší než 40 %, žila řadu let v Itálii v chudinské čtvrti stejně jako v Belgii, kde nemá oficiální bydliště. Vysvětlila: „Během jednoho roku jsem třikrát změnila bydlení. Obecní úřady nás ubytovávají, ale když je byt potřeba pro někoho nového, máme jen 8 dní na to, abychom ho opustili".

Roxana je jen jednou z řady Romů v Evropě, kteří se snaží získat a zachovat si přístup k základním potřebám, jako je čistá voda nebo bezpečné bydlení. Když jsem loni navštívila romskou osadu na Slovensku, byla jsem svědkem beznaděje. Mladá pětičlenná romská rodina mě pozvala, abych si prohlédla jejich obydlí v chatce o rozloze 9 metrů čtverečních. Děti spaly ve dvou rozích, jejich rodiče v těch protilehlých. Otevřená plotna na dřevo umístěná uprostřed sloužila k vaření i k vytápění; kouřové zplodiny určitě nebyly zdravé.

Vlády jednotlivých států a místní orgány musí vyvinout větší úsilí na podporu této nejvíce znevýhodněné skupiny obyvatel. Pokud ženy jako Roxana zápasí s tím, aby pro svého sedmnáctiletého syna viděly vhodnou budoucnost, přestože umí mluvit vlámsky a navštěvuje odbornou školu, je tu vážný problém: stigmatizace. Roxana ví, kolik lidí - včetně klíčových osobností v jejich životě, jako jsou učitelé, zaměstnavatelé a pronajímatelé - vnímá jejich etnicitu jako hrozbu, jako nepříjemnou vzpomínku. Diskriminace je reálná a je těžké se jí zbavit.

Cíl snížit diskriminaci o polovinu je jen jedním ze sedmi cílů strategického rámce EU pro Romy. Dalším je zdvojnásobení počtu dětí v předškolním vzdělávání. Charita v Bulharsku protestovala, že navzdory nedávnému zákonu, který ukládá povinné dvouleté předškolní vzdělávání, bohužel není dostatek učitelů a ani učitelů s odpovídající úrovní vzdělání. Přístup na trh práce je pro Romy také stále obtížný.

Navzdory mnoha příkladům nedostatečné úspěšnosti, pokud jde o podporu začleňování Romů v Evropě, existují i pozitivní náznaky. Jedním z nich je například hodnocení pracovníků Charity v Portugalsku, že vláda zapojila samotné romské komunity, stejně jako občanskou společnost a několik veřejných subjektů do vyjasňování a realizace opatření pro začleňování a integraci Romů. Důležitým nástrojem pro řešení situací extrémní chudoby snad bude i zaměření Evropské komise na zajištění základních služeb.

Ačkoli Evropská komise poskytla rámec a pokyny na podporu členských států, aby mohly účinně plnit cíle stanovené v roce 2020, je nyní úkolem členských států dosáhnout 7 cílů na podporu integrace Romů, vyčlenit na ně zvláštní rozpočty a aktivně zapojit Romy do politického rozhodování, které se jich týká. Evropa si nemůže dovolit rezignovat na nepřijatelně vysokou míru sociálního vyloučení, která postihuje přibližně 6 milionů Romů v celé Evropě. Nemůže se jednat o nesplnitelný úkol.

Shannon Pfohman, Manažerka advokační činnosti, Caritas Europa.