22. března 2024 Z domova

(Ne)úspěšný pakt o migraci a azylu

Snaha Evropské komise najít pro země EU nový, společný rámec řešící migraci a azyl se po mnoha měsících až letech vyjednávání již klube v téměř finální podobě paktu o migraci a azylu. V únoru 2024 byly přijaty další dílčí dokumenty, které jsou jeho součástí. Čeho se pakt týká, jaká jsou jeho úskalí a jaký bude další postup, přiblížíme ve článku níže.

Základním důvodem, proč byl pakt o migraci a azylu tvořen, je lišící se migrační politika napříč členskými státy Evropské unie. Za stávajících pravidel není se žadateli o azyl zacházeno napříč EU jednotně a v jednotlivých zemích se značně liší i podíl kladných rozhodnutí o azylu. Mezi cíle, které si reforma azylových pravidel klade, patří například: vytvořit společný rámec, který se zabývá všemi aspekty řízení azylu a migrace, či bojovat proti zneužívání systému a lépe podporovat nejvíce zasažené členské státy.

Společný evropský azylový systém ve svém návrhu stanoví minimální normy pro zacházení se všemi žadateli o azyl a žádostmi napříč EU. Pakt byl představen v roce 2020 a zahrnuje celkem 8 legislativních dokumentů, 2 další dokumenty byly přidány na poslední chvíli.

Zdlouhavý proces návrhu paktu

Různé podoby paktu byly postupně pozměňovány a aktualizovány Evropskou komisí o legislativní rámce. V prosinci loňského roku pak došlo k „posunu“, co se týče procesu přijetí různých částí paktu, konkrétně dosáhly Rada a Evropský parlament dohody o pěti klíčových nařízeních:

nové nařízení o řízení azylu a migrace (asylum and migration management regulation)
nová pravidla pro řízení migrace a případů zásahu vyšší moci (force majeure)
aktualizace databáze otisků prstů (EURODAC)
nové nařízení o prověřování (screening regulation)
společné azylové řízení (common asylum procedure)

Na trialogu 20. prosince 2023 byla dosažena shoda mezi Evropským parlamentem a Radou. Rada (Coreper) a Výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) dohodu potvrdily ve svých orgánech v únoru a konečné hlasování je naplánováno na plenární zasedání 11. dubna. Evropský parlament byl vystaven obrovskému tlaku, aby přistoupil na kompromis ve všech problematických bodech, které prosazovala Rada.

K nespokojenosti všech...

Od prvotního návrhu se podoba paktu zásadně proměnila, zejména po trialogu a diskusích s Evropským parlamentem. Trialogem se rozumí rovnocenně složené třístranné setkání účastníků legislativního procesu v orgánech EU. Těmito orgány jsou Evropská komise (EK), Rada Evropské unie a Evropský parlament. Evropská komise zastává funkci zprostředkovatele.

Česká republika se v únoru hlasování o přijetí částí paktu zdržela. Podle ministra vnitra Víta Rakušana je zlepšením, že nedochází k povinným relokacím, ale postup na hranicích se vzdálil od toho, co považuje za ideální. „To, co bylo Českou republikou akceptováno v červnu, nebude automaticky akceptováno nyní.” Uvedl ministr v rozhovoru pro ČT24 10. února.

Podle ministra vnitra chce Česká republika rychlejší návratové řízení, zároveň chce delší dobu zadržení, s možností na více než 12 týdnů, „za účelem ověření všech informací" a bude o tom nadále vyjednávat.

Právě například dobu zadržení na hranicích kritizují neziskové a lidskoprávní organizace, a sice proto, že snáz může docházet k porušování lidských práv, a také proto, že pro účely posouzení mohou být na hranicích zadrženy i nezletilé děti již od 12 let věku. „Pokud bude pakt přijat v současné podobě, normalizuje svévolné zajišťování migrantů, včetně dětí a rodin, zvýší míru rasového profilování, využije ‚krizovýchʻ postupů k umožnění ‚pushbackůʻ a bude navracet osoby do takzvaně ‚bezpečných třetích zemíʻ, kde jim může hrozit násilí, mučení a bezdůvodné uvěznění,” upozorňuje Caritas Europa a další organizace v otevřeném dopise vyjednavačům Evropské komise, španělskému předsednictví Rady Evropské unie a Evropskému parlamentu před závěrečnými jednáními o paktu EU o migraci.

I samotný proces schvalování paktu není ideální. Pozorujeme, že jsou snahy přijmout pakt za každou cenu, i když jeho současná podoba přináší více škody než užitku a bude mít negativní dopad jak na migranty a žadatele o azyl, tak na státy na vnější hranici EU, které jsou vystaveny většímu tlaku.

Naše obavy se týkají hned několika dokumentů migračního paktu, včetně nařízení o prověřování (screening regulation). Zde je riziko omezení přístupu lidskoprávních a neziskových organizací do přijímacích či prověřovacích zařízeních, což by znamenalo, ohrožení přístupu příchozích k právní či sociální pomoci. Jsou zde také obavy ohledně bezpečného nakládání s osobními údaji žadatelů, včetně jejich zdravotní dokumentace. Při prověřování je potřeba zachovat individuální přístup a zároveň nerozdělovat rodinné příslušníky v tomto procesu.

V novém nařízení o řízení azylu a migrace (asylum procedures regulation) považujeme za rizikovou délku pobytu v detenci (12 týdnů), kterou bychom na rozdíl od pana ministra Rakušana rádi viděli kratší. A to z důvodu často nehumánních podmínek, které v detenčních zařízeních většinou panují. Dále je v dokumentu tzv. fikce nevkročení na území (fiction of non entry), kdy se k lidem bude právně přistupovat, jako kdyby nevstoupili na území EU, i když na něj fakticky vstoupili. Obáváme se, že tento návrh bude mít zásadní dopad na žadatele o azyl, zejména pak při procesech domáhání se práv, na která mají nárok. Dále se také podle nás dostatečně nezohledňují potřeby lidí se zdravotním hendikepem, duševním onemocněním či jinými zvláštními potřebami.

Co se týče aktualizace evropského systému pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl (EURODAC), vidíme problém v tom, že biometrická data budou shromažďována i od dětí od 6 let věku, přestože podle GDPR nemohou děti mladší 16 let udělit souhlas se zpracováním svých osobních údajů. I z tohoto důvodu se obáváme propojení databází EURODAC s kriminální databází a možných rizik zneužití těchto dat.

Implementace aneb co bude dál?

Poté, co vstoupí nové právní předpisy v platnost (v dubnu 2024), Evropská komise a členské státy vypracují plány implementace a členské státy budou mít dva roky na zavedení nových pravidel. Na realizaci tohoto paktu byly přerozděleny peníze z rozpočtu EU.

Tyto reformy mají podobu nařízení platných přímo v členských státech. Implementace bude probíhat prostřednictvím sekundárních právních předpisů na národní úrovni, politik, operativních změn, přidělování zdrojů, reorganizace azylových systémů atd. Při realizaci se dají očekávat velmi významné problémy, neboť reformy jsou rozsáhlé, komplikované, zachovávají si diskreční pravomoc, přestože se jedná o nařízení, a obsahují mnoho nejasností.

Charita Německo a Španělsko se setkaly s politickými představiteli, aby o paktu diskutovaly, a v Bruselu se taktéž plánuje několik setkání, kde se bude diskutovat o jeho implementaci. V České republice odborná debata o implementaci zatím neprobíhá a uvítali bychom, kdyby do budoucna k diskusi byli přizváni i zástupci z neziskového sektoru. Caritas Europa bude monitorovat fázi implementace a vyzývá k zavedení několika ochranných opatření.

Závěrem

„Namísto financování dalších táborů, zdí a ostrahy by měly být prostředky věnovány na poskytování účinných řešení založených na ochraně a pomoci, jaká jsou nabízena lidem prchajícím z Ukrajiny. Solidarita Evropy a její závazek k lidským právům nemohou být definovány místem původu, rasou, etnickou příslušností nebo imigračním statusem,“ vyzývá Caritas Europa ve výše zmíněném otevřeném dopise.