28. listopadu 2019 Tiskové zprávy

Systém ochrany dítěte pokulhává. Kde jsou slabá místa a jaké jsou možnosti zlepšení?

Děti a rodiny se topí v problémech a mnohdy jim není pomoci, protože záchranná síť drhne anebo má svá bílá místa. Systém ochrany dítěte je rozdroben mezi několik resortů. Sociální, zdravotní a školský systém nejsou navzájem provázané. Sociální služby, OSPOD a školy spolupracují liknavě. Ve školství sociální práce chybí, ve zdravotnictví je nedostatečná. Kudy vede cesta k nápravě?

„Komplexní systém péče o dítě a rodinu potřebuje zásadní změny, aby děti a jejich rodiny v nepříznivé situaci včas dostaly podporu a pomoc, která povede k nápravě. To znamená, že opravdu zlepší situaci dítěte a zajistí jeho příznivý vývoj,“ říká Jana Klusáková Seďová, odborná garantka projektu Ke kvalitě v Charitě II. „Včasným zásahem se předejde vzniku závažnějších a tedy obtížněji řešitelných potíží.“

Kromě vzájemné neprovázanosti je sporná také efektivita poskytování sociálních služeb a podpory pěstounů v současném nastavení systému ochrany dítěte. Mnohé děti tak nenacházejí potřebnou pomoc a podporu, která by jim zajistila náležitou ochranu a kvalitní životní podmínky.

Bydlení je alfou i omegou
Zásadní překážkou efektivního fungování služeb je nedostupnost bydlení a otázka sociálního bydlení. „Sociální služba klienta přivede do bodu, kdy by byl schopen se osamostatnit, ale to se kvůli nemožnosti sehnat bydlení nestane. Zůstává tedy dále závislý na službě a jejích finančních zdrojích,“ upozorňuje Jana Klusáková Seďová

„Další příčinou neefektivity sociálních služeb je omezení doby pobytu v azylových domech. Podle zákona 108/2006 Sb, na období zpravidla jednoho roku. Pro maminky a děti vzniká nestabilní výchovné prostředí – musí se někam stěhovat a dětí mění školy,“ říká Jiří Lodr, ředitel Diecézní charity Plzeň.

Na tyto potíže pracovníci sociálních služeb, akademická obec i samo ministerstvo práce a sociálních věcí léta bezvýsledně upozorňují, ale nic zásadního se nemění. A právě o těchto bolavých místech chce Charita Česká republika spolu s dalšími odborníky diskutovat, hledat příčiny a případné možnosti zlepšení.

Rozdrobená péče

„V prvé řadě chceme upozornit na roztříštěnost systému ochrany dítěte a nedostatečnou spolupráci jednotlivých institucí či neprovázanost sociálního, zdravotnického a školského systému,“ říká Jana Klusáková Seďová. Na nekoordinovaný systém péče upozorňují vládu ČR i mezinárodní instituce. Problém si uvědomuje a snaží řešit i Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Systém péče o rodinu a děti totiž spadá současně do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstev zdravotnictví, spravedlnosti, vnitra a není zde žádný koordinační orgán. Např. dítě v ústavní péči je ve školském zařízení, zatímco jeho rodiče spolupracují se sociálními službami. Jenže práce s dítětem a práce s jeho rodinou není nijak provázaná, což je zvlášť tristní, pokud by bylo možné rodinu sanovat a je šance, aby se do ní dítě vrátilo.

Do škol byli zavedeni metodici prevence a výchovní poradci, ale tito nemohou nahradit sociální pracovníky. Chybí tak prvotní záchranná síť a podpora při řešení nepříznivých situací dítěte a rodiny. V krajních případech dojde k situacím, které občas proskočí médii. Ta odhalí týraní dítěte, které je extrémně podvyživené, plné modřin a psychicky traumatizované, avšak nikdo ze školy na jeho situaci včas neupozornil. Namísto zprostředkování včasné pomoci se následně jen „hasí požáry“. Školy mají často nedostatečné znalosti sociálních služeb, nezprostředkují vhodnou pomoc nebo si naopak od sociálních služeb si slibují něco, co tyto nemohou poskytnout.

Dítě se beznadějně sociálně, zdravotně i psychicky „propadá“, často hlouběji, než by bylo nutné, kdyby všechny instituce, se kterými je v nějakém kontaktu, spolupracovaly a včas a koordinovaně jeho situaci řešily. Řešení následků je výrazně nákladnější než prevence a včasná pomoc.

Neefektivní systém
V některých regionech fungují různé multidisciplinární týmy pro děti a mládež, ale takové řešení závisí na aktivitě konkrétních lidí. Děti nemají zaručenu kvalitní komplexní podporu nebo péči.

Některé organizace vyčíslily poskytování služeb za těchto podmínek (navíc v kombinaci s nedostupností specifických sociálních služeb, nedostupností bydlení, nedostupností zdravotní péče atd.) a došly k velmi neveselým závěrům. Obecně lze říct, že neprovázaný, roztříštěný systém nemůže fungovat efektivně a zajistit dítěti vhodnou pomoc.

Iva Kuchyňková, koordinátorka pro sociální oblasti Charity Česká republika, připomíná, že odborníci opakovaně upozorňují na nedostatečné kapacity sociálních služeb, psychiatrické péče a adiktologických služeb pro děti, ale také zdravotní péče pro děti se závažným hendikepem, pro etnické menšiny a další skupiny osob.

„Během Kulatého stolu však nebudou představeny jen problémy, ale i také příklady z konkrétních regionů a služeb. Chceme ukázat možné cesty ke zlepšení stávajícího stavu,“ říká Iva Kuchyňková.

Kulatý stůl s názvem Systém ochrany dítěte – slabá místa a možnosti zlepšení je realizován v rámci projektu Ke kvalitě v Charitě II, registrační číslo CZ.03.2.63/0.0/0.0/17_071/0007576, financovaného z Evropského sociálního fondu, OP Zaměstnanost.

O Charitě Česká republika

Charita Česká republika pomáhá rodinám, ženám, mužům i dětem bez ohledu na jejich věk, víru nebo zemi původu. Po celé zemi poskytují organizace Charity Česká republika 69 poraden, 746 registrovaných sociálních služeb, 84 zdravotních služeb, 61 hospicových služeb a 352 služeb jiného druhu. V České republice v roce 2018 Charita evidovala v rámci všech těchto služeb pomoc více než 145 000 osobám.