Obrovský tlak na kapacity nemocnic vedlo k tomu, že nemocní, kteří museli být kvůli průběhu svého onemocnění covid-19 hospitalizováni, nebyli po odeznění akutní fáze přeloženi na jiné nemocniční oddělení k doléčení. Nemocnice je tak předávali našim sestrám v domácí zdravotní péči k rekonvalescenci.

Hrozba infekce, neustálá omezení a nejistá budoucnost vedly u mnoha lidí k obavám o zdraví, práci a ekonomické přežití. Rapidně přibylo i případů domacího násilí. Tísňové linky byly velmi vytížené. Charitní pracovníci neúnavně poskytovali informace, rady a nezbytnou podporu.


 

Umožnili jsme mnoha covidovým pacientům stonání i v nejnáročnějších chvílích doma. A to díky zakoupeným oxyenerátorům,  přístrojům, které koncentrují kyslík ze vzduchu a přivádějí jej k nemocnému, velmi tak usnadňují rekonvalescenci po prodělaném onemocnění, často napadajícím plíce.

Zpoždění státních dodávek ochranných prostředků vyvolalo spontánní reakci solidárních pracovníků charit. Většina provozů se ze dne na den začala potýkat s nedostatkem roušek, respirátorů a dezinfekce. A právě roušky, které se dají relativně snadno a rychle ušít v provizorních podmínkách, se staly jasnou prioritou všech, kteří mají zručné ruce.

Prostřednictvím čtyřicítky odborných poraden jsme pro nemajetné měli k dispozici roušky a respirátory.

Charitní sestry se dříve, než vešlo v platnost státní nařízení, pustily do testování jak svých pacientů, pracovníků, tak i kolegů z dalších charitních zařízení.