18. listopadu 2021
Z domova
Připojujeme se ke Světovému dni chudých, který v roce 2017 vyhlásil papež František. Chudobu v Česku nelze přehlížet. Charita Česká republika pomáhá chudým napříč celým Českem. Provozujeme několik sociálních služeb a některé z nich mohou využívat i lidé bez domova. „Mnozí naši klienti mají motivaci se o sebe starat. Nejde o skupinu lidí, kterou vídáme na ulicích v zanedbaném stavu,“ vyvrací mýtus o bezdomovectví Stanislav Fiala, ředitel Azylového domu sv. Terezie v Praze. V rozhovoru nám také prozradil, jak se v sociálních službách zvládli porvat s koronavirem.
Když se řekne chudoba, většina lidí si představí podvyživené děti v Africe. Jak ale vypadá chudoba v Česku?
Chudoba má u nás mnoho podob. Na půdě Azylového domu sv. Terezie se věnujeme osobám bez přístřeší, u kterých je chudoba opravdu výrazná. Naši klienti mnohdy nemají finance ani na základní životní potřeby. Chudobu dále zažívají senioři, kteří si kvůli svým nízkým příjmům nemohou dovolit zaplatit vlastní bydlení. V podobné situaci se nacházejí i samoživitelé.
Setkal jste se během své praxe i s lidmi, kteří nepatří do těchto skupin, ale naopak měli v minulosti dobré zázemí, vzdělání či práci, ale stejně se nakonec ocitli v azylových domovech nebo noclehárnách?
S takovými případy jsem se také setkal, ale většinu z nich dovedl na ulici balíček složený hned z několika příčin. Velmi častými důvody bývají psychické potíže a různé druhy závislostí. Lidí s dobrým zázemím, kteří skončí kompletně bez prostředků, je méně, protože mají spolehlivé sociální vazby. Často najdou pomoc u své rodiny, blízkých či známých.
Přichází o přístřeší častěji muži, nebo ženy?
Na ulici se ocitá zhruba 70–75 % mužů. Náš sociální systém je vůči ženám, respektive zejména matkám trochu vstřícnější. Když se maminka s dětmi dostane do svízelné situace a hrozí jí ztráta bydlení, mechanizmy jsou u nás nastavené tak, že jim systém dokáže poskytnout relativně slušné ubytování. V Česku máme několik azylových domů speciálně pro matky a existuje i soustava dávek, která je vyloženě cílená na matku i dítě. Muži mají v tomto ohledu méně možností, proto jich končí na ulici mnohem více. Nicméně určité možnosti pomoci jsou tu i pro ně.
Jakou šanci vrátit se do běžného života má člověk bez domova?
Šance vrátit se do běžného života existuje vždycky, ale v praxi je úspěšnost poměrně nízká. Nemáme však přesné údaje, protože nevíme, co se s některými klienty děje poté, když od nás odejdou. Jde o velmi individuální záležitost. Obecně platí, že čím déle člověk na ulici žije, tím se šance na návrat snižuje.
V prvé řadě musí mít motivaci vrátit se do běžného života. Všechna sociální zařízení jsou nabídka pomoci a závisí na každém člověku, zda ji bude chtít využít nebo je přijmutí služby v jeho silách. A pokud člověk najde motivaci, může ji poměrně rychle ztratit kvůli exekucím. Když pracuje, ale exekutoři mu strhnou většinu příjmu, nezbydou mu peníze ani na základní potřeby, a jelikož jde často o nekonečný kolotoč, nemá důvod se dál snažit. Problémy také zažívají lidé, kteří přišli o doklady.
Nedávno se rozběhla novela exekučního zákona milostivé léto (dlužníci v exekuci mohou zaplatit po dobu tří měsíců pouze jistinu bez úroků), která by mohla některým lidem motivaci zase navrátit. Přichází k vám klienti, kterým byste s oddlužením mohli pomoci?
Nyní jsme ve fázi, kdy kolegyně z Poradny pro lidi v tísni vytipují klienty, kteří splňují všechny podmínky pro oddlužení. Řešíme, zda to lidem, kteří za námi chodí, pomůže, protože novela pokrývá pouze určitou sféru dluhů. Milostivé léto některým pomůže smazat například 20 tisíc, ale pokud je jeho zbývající dluh milion korun u jiných než veřejnoprávních institucí, moc si nepomůže. Nicméně někteří lidé sítem nepropadnou a budeme se jim v tomto ohledu věnovat.
Není pro vás demotivující, když vidíte, že spoustě klientů nemůžete pomoci vrátit se do běžného života, ať už jsou důvody jakékoliv?
Samozřejmě optimální cíl je dostat klienta z ulice do běžné společnosti, ale považujeme za úspěch i fakt, že čerpá naše služby a díky nim se mu daří udržovat život na určité úrovni. Tím mám na mysli, že se u nás najedí a nepáchají někde trestnou činnost kvůli stravě nebo nemusí vybírat popelnice.
Těší nás, že mají motivaci se o sebe starat. Řada našich klientů pracuje. Většinou si dokážou najít brigády. Nejde o skupinu lidí, kterou všichni vídají na ulicích v zanedbaném stavu, čímž velmi zkreslují pohled na bezdomovectví. Bohužel jsou však nejvíce vidět. Jedinci, kteří pouze pijí na chodnících a nemají zájem se o sebe vůbec starat, nás ani nenavštěvují.
Azylový dům sv. Terezie
Azylový dům sv. Terezie provozuje Arcidiecézní charita Praha. Nabízí široký výčet služeb pro lidi bez domova. Poskytuje jim ubytování ve dvou až třílůžkových pokojích na půl roku. Nachází se v něm také noclehárna, nízkoprahové centrum, jehož součástí je jídelna a prostory sloužící k osobní hygieně. Azylový dům provozuje také terénní službu a Poradnu pro lidi v sociální tísni.
Vracejí se k vám stejní lidé, pomáháte jim opakovaně?
Cyklicky se k nám vrací zhruba padesát procent klientů. Sociálních služeb je v Praze více, někteří se přesouvají jinam. Některým klientům poskytujeme pomoc i několik let. Většinou jde o ty, kteří narážejí na osobní nebo systémové limity. Nemohou se z nich vymanit a je nepravděpodobné, že se jim to podaří.
Odmítáte některým pomoci z kapacitních nebo jiných důvodů?
Nepřijímáme bezpodmínečně všechny. Do nocleháren musíme odmítat klienty zejména, když přicházejí mrazy. V zimě nejsou v našich službách vždy volná lůžka. Abychom nemuseli nikoho odmítat a lidé nezůstávali v zimě na ulici, spolupracujeme s Magistrátem hlavního města Prahy na takzvaných zimních opatřeních, jejichž součástí je i provozování krizových nocleháren. O klienty, pro které u nás není místo, se postaráme tam. V zimě venku přes noc nikdo zůstat nemusí. Chceme, aby žadatelé o naše služby přišli osobně. Převezme si je sociální pracovník a uzavře s nimi smlouvu. Jedna noc na noclehárně stojí čtyřicet korun.
Azylový dům má pořadník. Žadatel o něj nejprve zažádá, následně ho pozveme na ústní pohovor, jehož součástí jsou i dotazy na řešení jeho finanční situace. Požadujeme po něm doklady a chceme, aby měl nějaký konstantní příjem, ze kterého bude platit ubytování. Musí si umět uvařit, vyprat, udržovat byt v dobrém stavu a pravidelně docházet na schůzky se sociálním pracovníkem. Netolerujeme alkohol a nevhodné chování vůči spolubydlícím či našim zaměstnancům, což platí při poskytování všech našich služeb.
Přijímáte i nemocné lidi bez přístřeší?
Nemůžeme přijmout ty, kteří se o sebe nedokážou postarat. Musí být mobilní, umýt se, nakoupit si jídlo nebo zvládnout vyjít schody, protože tu nemáme výtahy. Nemocné posíláme do partnerských organizací, které mají vyčleněná lůžka pro nemocné, a k akutním příhodám voláme záchrannou službu. Nedávno tu bydlel pán s rakovinou a pravidelně dojížděl na chemoterapie. Během mojí dvacetileté praxe tu zemřeli tři lidé, všechny zasáhly náhlé zdravotní komplikace.
Jak jste reagovali na situaci, když někteří klienti onemocněli covidem-19?
Nakazilo se pět našich klientů. V momentě, kdy někomu nebylo dobře a my jsme měli podezření, že by mohlo jít o koronavirus, udělali jsme mu test nebo ho odeslali na odběrové místo. Když se potvrdila pozitivita, posílali jsme je do specializovaného zařízení, které bylo určené pro covid pozitivní klienty bez přístřeší.
Nařízenou karanténu jsme tu měli celkem třikrát po dobu čtrnácti dní. Jezdili sem kolegové z neziskové společnosti R-Mosty a plošně testovali všechny klienty. Museli jsme trochu omezit nízkoprahové centrum, abychom tu neměli velkou frekvenci lidí, ale zároveň se snažili všechny služby udržet funkční v co největším rozsahu. Stálo nás to mnoho sil, ale v rámci možností jsme, myslím, situaci zvládli velmi dobře. Podařilo se nám šíření nákazy zamezit.
Foto: Zlata Kopecká
- Aktuálně běží milostivé léto, které mohou již využít i klienti VZP.
- Pokud si nejste jistí, jak postupovat při oddlužení v rámci milostivého léta, obraťte se některou z našich dluhových poraden.
