21. dubna 2025
Ze zahraničí
V den, kdy křesťané po celém světě slaví Velikonoční pondělí – svátek naděje, vzkříšení a nového života – odešel papež František do Otcova domu. Zemřel ve věku 88 let ve svém bytě v Domě svaté Marty ve Vatikánu, obklopen nejbližšími spolupracovníky. Poslední týdny života muže, který významně pomáhal měnit pohled světa na katolickou církev, byly poznamenány vážnou nemocí.
„Dnes ráno v 7:35 se římský biskup František vrátil do Otcova domu. Celý svůj život zasvětil službě Hospodinu a církvi,“ oznámil vatikánský mluvčí Matteo Bruni.
Jorge Mario Bergoglio, syn italských přistěhovalců, se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires. Než se vydal na duchovní cestu, studoval chemii a krátce pracoval jako technik v laboratoři. V roce 1958 vstoupil do jezuitského řádu – stal se prvním jezuitou, který byl později zvolen papežem. Jeho život se od počátku vyznačoval skromností, hlubokým soucitem a neúnavnou službou lidem na okraji společnosti.
V roce 2013 se stal 266. papežem katolické církve. Jeho volba překvapila: byl to první papež z Latinské Ameriky, první jezuita na Petrově stolci a vůbec první, kdo si zvolil jméno Františka – podle svatého Františka z Assisi, světce chudých, pokoje a stvoření. V této volbě se symbolicky zrcadlilo celé jeho poslání: otevřít církev světu, odložit majestát a přiblížit se člověku.
František přinesl do Vatikánu prostotu, která se nezastavila u vnějších gest. Odmítal okázalost, jezdil v obyčejném voze, obýval malý byt místo papežského paláce a neúnavně připomínal, že „církev musí být jako polní nemocnice, která pečuje o rány dnešního člověka“.
Během svého pontifikátu mluvil srozumitelným jazykem, kladl důraz na ekologii, sociální spravedlnost a dialog s nevěřícími i lidmi jiných vyznání. Zasazoval se o mír, vyzýval k přijímání uprchlíků, upozorňoval na nerovnosti a nebál se kriticky mluvit o vlastních řadách. Díky tomu si získal úctu i těch, kteří se k církvi nehlásí.
Od února letošního roku se papež potýkal s vážnými zdravotními problémy. Byl hospitalizován s komplikacemi, které několikrát ohrozily jeho život. V závěru března se vrátil do Domu svaté Marty a podle Vatikánu se jeho stav postupně zlepšoval. V neděli 20. dubna – na Boží hod velikonoční – se krátce ukázal na balkoně vatikánského paláce a požehnal přítomným věřícím. Tradiční poselství Urbi et orbi nechal přečíst kardinála Pietra Parolina.
Ve stejný den přijal amerického viceprezidenta J. D. Vance, s nímž vedl krátké, ale srdečné jednání. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. Jeho odchod, symbolicky ve velikonočním čase, nese hlubokou duchovní rovinu – papež, který tolik mluvil o vzkříšení církve, odešel právě ve dnech, kdy si křesťané připomínají Kristovo vítězství nad smrtí.
Pohřební obřady budou probíhat ve Vatikánu v následujících dnech a zúčastní se jich státníci a věřící z celého světa. Před pohřbem bude tělo papeže vystaveno k veřejnému uctění ve Svatopetrské bazilice.
Katolická církev se nyní nachází v období sede vacante – tedy uprázdněného papežského stolce. Během příštích týdnů bude svoláno konkláve, shromáždění kardinálů volitelů, které zvolí nového papeže. Do té doby bude řízení církve v rukou kardinála kamerlenga.
Papež František po sobě zanechal živý odkaz: otevřenou, pokornou církev, která naslouchá světu a kráčí s ním. Jeho hlas bude chybět, ale jeho slova a činy budou ještě dlouho inspirovat. Jak sám řekl: „Neztrácejte nikdy naději. Nebuďte nikdy smutní. Nezavírejte se. Vždy hledejte světlo.“
Skláníme se s úctou nad památkou našeho nejvyššího pastýře a v našich modlitbách mu děkujeme za vše, co dobrého pro nás vykonal. Pro Charitu byl celým svým životem neocenitelným vzorem a příkladem,
uvedl biskup Pavel Posád, prezident Charity Česká republika.
Další zdroje: Církev.cz, Vatican News
