Modlím se a držím pěsti Libanoncům, říká Češka, pro niž je země druhým domovem
18. srpna 2020 Ze zahraničí

Modlím se a držím pěsti Libanoncům, říká Češka, pro niž je země druhým domovem

Bronislava Barošová pochází z Čech, ale Libanon je pro ni druhý domov. V rozhovoru pro Charitu líčí, jak nedávná exploze zasáhla rodinu a známé, a popisuje aktuální situaci v Bejrútu.

Jaké pro vás byly první chvíle po explozi?
V okamžiku exploze jsme byli já, děti i Nabil, táta mých dětí, zrovna v Praze a měli jsme v plánu krátkou dovolenou. Vtom Nabilovi zavolal šokovaný bratr, že vybuchl přístav. Nevěřícně jsme si přehrávali videa, která nám vzápětí poslal. Bylo to neuvěřitelné, úplně jsme oněměli. Až po chvíli všem došlo, jak silný ten výbuch a tlaková vlna byly a co vše to způsobilo. Od té chvíle se spustil kolotoč telefonátů. Několik dní a nocí jsme strávili na telefonu zjišťováním informací, uklidňováním rodiny, přátel, kolegů, sledováním zpráv ze všech možných médií a koordinováním pomoci v Bejrútu.

Zasáhl výbuch i vaši rodinu a nejbližší známé?
Díky bohu, naše rodina a nejbližší přátelé jsou naživu a neutrpěli vážná zranění, přestože všichni bydlí nebo pracují v okruhu tří kilometrů od přístavu. Někteří přátelé však byli raněni, mají zlomeniny a řezné rány, hlavně od střepů tříštícího se skla. Většina našich přátel má zničený byt a přišli o veškeré osobní věci. Například moje kamarádka Shereen, což je paní v letech, která kvůli pandemii koronaviru ztratila práci, teď při explozi nejen o všechno přišla, protože její byt je úplně zdemolovaný, ale je také dost zraněná. Teď je proto odkázaná na pomoc rodiny v zahraničí. Lidem často nezůstalo nic. V tom lepším případě domy zůstaly stát, ale všechno je zničené, a tak nezbývá než to vyklidit a zařídit se od začátku.

Bejrút 16. 8. 2020. Foto Nabil KhouryJak fungovaly libanonské záchranné složky a jak se k explozi staví stát?
Hasiči prokázali své hrdinství už při hašení počátečního požáru v přístavu, který explozi předcházel. Výbuch bohužel nepřežili mnohá těla nebyla doposud nalezena. Mnozí záchranáři a lékaři byli explozí také přímo zasaženi, přesto ihned začali pomáhat. Zničená byla například jedna z přeplněných nemocnic v centru, kde zahynulo několik doktorů a sester. Ostatní lékaři pak pracovali ve dne v noci a ošetřovali na parkovišti i na ulicích. Další lékaři, sestry i medici se vydali do ulic poskytovat pomoc a ošetřovat zraněné jako dobrovolníci. Naopak pomoc vlády, armády a policie zatím na místě vidět není. Škody jsou vyčísleny odhadem na 25 miliard dolarů, ale stát se k tomu zatím zodpovědně nepostavil. Krátce po explozi podali demisi někteří členové vládního kabinetu, později vyhlásil premiér Hassan Diab odstoupení celé vlády. Lidé se pomoci od státu zatím nedočkali a nevěří, že přijde.

Libanon byl přitom už před výbuchem v hluboké ekonomické krizi. Jak to ovlivní možnosti běžných lidí, aby se s následky exploze vyrovnali?
Ekonomická krize se začala prohlubovat loni na podzim. Od té doby banky zadržovaly peníze na účtech, byly stanoveny nesmyslně nízké limity pro výběr peněz a nebylo možné provádět elektronické bankovní transakce. Mezitím se libanonská měna znehodnotila, a protože lidé neměli možnost vybrat si peníze v dolarech, často přišli o životní úspory. To, co stálo jeden dolar, koupíte nyní za sedm. Země je vyhladovělá. Nesmíme zapomenout, že kromě Libanonců je v zemi několik milionů uprchlíků, včetně zhruba dvou milionů utečenců ze Sýrie. Kvůli ekonomické krizi a následné pandemii koronaviru přišlo mnoho lidí o práci, zavřelo se až 50 % podniků a velké množství lidí se ocitlo na hranici chudoby. A do toho teď přišla navíc exploze.

Pomáhají si lidé navzájem?
Veškerou suť a trosky v ulicích odklízejí dobrovolníci, zejména mladí lidé středoškolského věku. Auta, která suť odvážejí, poskytli zdarma podnikatelé z Bejrútu i jiných měst. Zároveň vzniká mnoho dobrovolnických iniciativ, které pomáhají uklízet ulice, silnice, domy a opravovat obydlí. Často ale chybí materiál, který se do země dopravoval po moři a vykládal se právě v přístavu, který je nyní zničen. Táta mých dětí Nabil si nedávno splnil dávný sen a spolu s bratrem Danym si otevřeli obchod a bistro Dry and Raw. Než mohli začít naplno fungovat, došlo k explozi. Od prvních telefonátů s rodinou a přáteli jsme věděli, že musíme něco udělat pro lidi, kteří zůstali na ulici a přišli o všechno. Ráno po explozi se proto v restauraci sešli všichni zaměstnanci a dobrovolníci z řad přátel i stálých klientů a začali vařit jídlo zdarma – jak pro lidi z nejvíce zasažených oblastí v okolí přístavu, tak pro ty, kteří ošetřovali zraněné a odklízeli trosky. Postupně se přidali další dobrovolníci a lidé z Čech i Libanonu také začali přispívat na suroviny. Díky dárcům teď může tým dobrovolníků denně připravit a rozvézt více než 1000 porcí jídla.

Jak to v Bejrútu vypadá teď a jak se podle vás situace vyvine do budoucna?
Kvůli politické a ekonomické situaci jsou lidé frustrovaní, smutní, naštvaní, často cítí beznaděj a nevidí pozitivní řešení. Mnozí uvažuje o emigraci, protože už nevěří, že se situace může změnit k lepšímu. Přesto je pořád dost těch, kteří jsou pořád odhodlaní snažit se o změnu, a proto vycházejí do ulic a demonstrují. Nemají co ztratit.
Libanon vnímám jako svůj druhý domov a tuhle pestrou zemi si nelze nezamilovat. Libanonci umějí žít a jen tak něco je neporazí. Nyní jsou unavení a zlomení, ale věřím, že brzy se vše zase v dobré obrátí. Je to hrdý národ, neuvěřitelně houževnatý a kreativní. Přeji si, aby tam naše děti trávily i v budoucnu mnoho času. Uvidíme, modlím se a držím Libanoncům pěsti.

Foto Nabil Khoury

Bejrút 16. srpna. Foto Nabil Khoury

Kateřina Velíšková

Desk Officer pro Mongolsko a Irák
Tel.: 296 243 330 E-mail: 68Go87d7TorvZcagc8m%C1.7~bGkO1p