12. března 2025 Z domova

Sociální geograf Drbohlav: Ukrajinští uprchlíci musí v Česku často pracovat mimo svoji kvalifikaci

Podle posledních souhrnných dat OSN činí počet mezinárodních migrantů více než 280 milionů. Profesor Dušan Drbohlav v ChariTalku promluvil, proč migrujeme a jak se migranti začleňují, především do české kultury.

Migranti vždy byli, jsou a budou. Hýbat se, opouštět místo svého bydliště a hledat lepší nebo jiné místo patří k lidské podstatě,

říká Dušan Drbohlav, sociální geograf z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Lepší místo lidé hledají z mnoha důvodů. Z jejich bydliště je může něco vytlačovat anebo je může přirozeně lákat život jinde. Podle profesora Drbohlava, jsou tyto dvě věci často spojené. „Důvody migrace jsou víceméně různorodé, ale samotná podstat tkví v tom, že existují ohromné rozdíly v kvalitách života,“ doplňuje.

Pokud by šlo pouze o poměr příjmů, tak v nejchudších zemích dostávají zaměstnanci pouze jednotky dolarů. Jedná se o platy, které nelze ani zdaleka srovnávat s platy těch nejbohatších zemí. Rozdíly mezi chudým a bohatým světem jsou opravdu velké, a to je hlavní důvod, proč lidé migrují. Samozřejmě do toho vstupují i další faktory, mezi které podle profesora Drbohlava patří zejména válečné konflikty, změna klimatu a další.

Navíc tu máme demografickou situaci, kdy přelidnění v některých částech s nemožností ekonomického zajištění sebe a rodiny nás žene také pryč. Pokud je země přelidněná, je pro nás přirozeně těžší se uplatnit,

vysvětluje.

prof. RNDr. Dušan Drbohlav, CSc.

Je český sociální geograf a vysokoškolský profesor působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působí jako profesor na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje, kde zároveň vede výzkumný tým GEOMIGRACE (Geografické migrační centrum) zaměřený na studium migrace.

Solidarita mezi českými občany začala klesat

Začátek válečného konfliktu na Ukrajině byl impulsem k tomu, aby odsud začali lidé odcházet, a právě Česká republika se stala jednou z cílových zemí. V tu chvíli slovo uprchlík začalo ztrácet svůj negativní význam a česká společnost se ukázala být vůči ukrajinským uprchlíkům velmi vstřícná. „Rozměr české solidarity byl do jisté míry překvapující. Momentálně trochu slábne, což ukazuje výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd. Ten posuzoval, jestli se v Česku lidé zajímají o uprchlíky v kontextu válečného dění. Před dvěma lety to podle něj byly dvě třetiny, které o podobné otázky měly zájem, teď už to je necelá třetina. Další otázka řešila, zda jsou Češi ochotní hostit ukrajinské migranty, a to bez jakýkoliv podmínek. S tím na začátku souhlasilo zhruba 85 procent, dnes to je něco okolo 70. Je tedy vidět, že sympatie tu stále jsou, ale ochabují,“ říká.

V České republice je k dnešnímu datu přibližně 380 tisíc ukrajinských uprchlíků. Klíčovým faktorem je jejich zapojení do pracovního procesu a už dnes je patrné, že spousta příchozích z Ukrajiny se velmi rychle a dobře uplatnila na trhu práce, což posiluje i pozitivní vidění ze strany české společnosti.

To, že tu došlo k tak rychlému uplatnění na trh práce, je dobré, nicméně se ukazuje, že ukrajinští uprchlíci sice mají práci, ale nejsou s ní spokojení, protože často neodpovídá jejich kvalifikaci a vzdělání. Naše výzkumy dělané ještě před válečným konfliktem ukázaly, že pro migranty z Ukrajiny, kteří u nás žijí a pracují už od devadesátých let, to není nic nového. Jejich překvalifikovanost byla typickým rysem jejich fungování na trhu práce. Mimo to se ukázalo, že ve druhé dekádě tohoto století až 40 procent zaměstnanců s vysokou školou dělalo práci, jež vysokoškolské vzdělání nevyžadovala,

popisuje i s tím, že větší šanci na získání lepší práce v rámci odpovídající kvalifikace umožní uprchlíkům především znalost českého jazyka.

Uplatnění na trhu práce zhoršuje rigidita české byrokracie

Dalším problémem je u nás také nostrifikace, tedy uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. „Uprchlíci u nás musí často velmi složitě dokazovat a prokazovat své schopnosti. Náš administrativně byrokratický aparát není v tomto ohledu příliš flexibilní. Například ve zdravotnictví v Polsku se překvalifikovaní a příprava na něj ulehčila tím, že uprchlíkům poskytli intenzivní nabídku jazykových kurzů. Lékaři, kteří přijeli k nám to měli opravdu tvrdé a složité,“ dodává.

Autor: Vendula Kryštofová, Charita Česká republika