5. října 2009 Z domova

Šetříme, ale přesto nevíme, jak přežijeme příští rok

„Letos jsme museli velice šetřit, třikrát jsme zvýšili poplatky, ale peněz se nám stále nedostává. Příští rok si ani nedovedu představit.“ Těmito slovy hodnotí vyhlídky Charity sv. Rodiny Nový Hrozenkov její ředitelka Danuše Martinková. Hrozenkovská Charita pracuje v dosti drsných podmínkách - na rozlehlém území v členitém terénu pečuje o staré horaly, čímž šetří značné náklady, ale přesto má zoufale napjatý rozpočet.

„Letos jsme museli velice šetřit, třikrát jsme zvýšili poplatky, ale peněz se nám stále nedostává. Příští rok si ani nedovedu představit.“ Těmito slovy hodnotí vyhlídky Charity sv. Rodiny Nový Hrozenkov její ředitelka Danuše Martinková. Hrozenkovská Charita pracuje v dosti drsných podmínkách - na rozlehlém území v členitém terénu pečuje o staré horaly, čímž šetří značné náklady, ale přesto má zoufale napjatý rozpočet.

 

Na svých internetových stránkách hrozenkovská Charita oznamuje, že její hlavní náplní je zajištění komplexních služeb osamělým a nemocným seniorům v jejich domácím prostředí, bez ohledu na jejich věk, barvu pleti a vyznání. Jak vypadá v praxe?

 

„Pečujete-li o klienty na městském sídlišti, stačí jen oběhnout pár bloků a máte je obsloužené. U nás je to jiné,“ říká ředitelka Charity v Novém Hrozenkově, městečku ležícím v podhůří Beskyd. Svých 250 klientů mají totiž doslova rozeseto na území o rozloze 24 000 hektarů, kde staří horalé často žijí na samotách v liduprázdných horských údolích.

 

Pracovní den charitní pečovatelky tak připomíná celodenní výlet - za jednu směnu prý najezdí až neuvěřitelných 400 kilometrů.

 

„Vaříme také obědy, ale rozvoz dvou stovek obědů se neděje klasickým komerčním způsobem, naše pečovatelka je často jediný člověk, kterého klient za celý den potká. Pokaždé se samozřejmě poptá, jak se klientovi daří a zda něco nepotřebuje,“ říká ředitelka. Díky svému vysokému nasazení ovšem terénní služba šetří značné prostředky. Náklady na jednoho klienta žijícího ve své chalupě na horské samotě se pohybují kolem 1 600 korun za měsíc, zatímco klient pro stálý pobyt vyjde měsíčně na 21 000 korun.

 

Také pro tento druh klientů, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou zůstat doma sami, nabízí Charita svá zařízení. V Novém Hrozenkově provozuje Dům pokojného stáří a v nedalekém Halenkově vede projekty Denní stacionář pro seniory – Slunečnice a Odlehčovací služba – přechodný pobyt. Posláním těchto služeb je umožnit osamělým starým lidem denní pobyt mezi svými vrstevníky, resp. poskytují krátkodobý pobyt seniorům na dobu, kterou jejich pečovatelé potřebují k obnově vlastních sil, k úpravám bytu apod. Krom toho Charita provozuje i službu Osobní asistence, určenou pro lidi se zdravotním znevýhodněním, kteří potřebují ke svému životu dopomoc druhé osoby.

 

Letošní rok je pro halenkovské ve všech oblastech (kromě asistenční služby) velmi napjatý. Na domovech a pečovatelské službě jim celkem chybí na dotacích téměř tři miliony korun. V průběhu roku se ředitelce Martinkové k ucpání tohoto hrozivého deficitu podařilo na ministerstvu práce a sociálních věcí, na kraji a obcích vyprosit jen jeden milion korun. „Děláme vše, jak stát požaduje, ale jsme stále v úzkých. Snažíme se, jak to jde, letos jsme museli velice šetřit, třikrát jsme klientům zvýšili poplatky, ale peníze nám stále chybějí,“ líčí neradostnou situaci ředitelka.

 

Dotace v roce 2010 by však, jak se zdá, měly být ještě nižší... „Příští rok si ani nedovedu představit...,“ uzavírá ředitelka Charity sv. Rodiny v Novém Hrozenkově. „Prosím, škemrám, nadávám, předkládám projekty.... nevím už opravdu, co bych ještě měla dělat.“

 

Jan Oulík (5. října 2009)