3. března 2026
Z domova
Po čtyřech letech od začátku ruské invaze na Ukrajinu se válka stala každodenní součástí zpravodajství. To, co nás v roce 2022 šokovalo, dnes často vnímáme jen jako další zprávu mezi ranní kávou a pracovní poradou. V novém díle podcastu ChariTALK mluví novinářka a válečná reportérka Petra Procházková o únavě společnosti, proměně solidarity i o tom, proč útoky na civilisty představují jednu z nejtvrdších podob současného konfliktu.
Co v podcastu uslyšíte:
• Lze dlouhodobě udržet solidaritu bez jasného konce války? • Jak válku vnímají ruští civilisté? • Co by musela Evropa obětovat při vyjednávání s Ruskem? • Ovládne jednou byznys poválečnou obnovu Ukrajiny? • Pomáháme i ze strachu z Ruska? • A mnoho dalšího...
Válka proti civilistům
Podle Petry Procházkové si veřejnost na válku postupně zvykla a mediální pozornost si vyžádají až mimořádně drastické události.
Smířili jsme se s tím, že z Ukrajiny by byla prima nárazníková zóna, která nás bude chránit před nebezpečím z východu.
Zásadní proměnou války je podle ní způsob vedení bojů. Frontu do velké míry ovládly drony a Rusko systematicky útočí na energetickou infrastrukturu. Zima bez elektřiny, vody a tepla není jen nepohodlí, ale přímé ohrožení života.
Ukazuje se, že teror na civilistech je stále v uvozovkách legitimní způsob vedení války.
Cílem těchto útoků je vyčerpat obyvatelstvo a přimět ho přijmout jakékoli řešení, které přinese konec utrpení. Rozhovor se dotýká i toho, jak konflikt vnímají ruští civilisté, kteří podle ní dostávají zcela jiný obraz reality než Evropa. Válka je prezentována jako obranná a zásahy civilních cílů jako vedlejší škody.
Solidarita, která unaví
První měsíce války přinesly v Česku mimořádnou vlnu pomoci, lidé nabízeli bydlení, vznikaly spontánní sbírky, pomoc byla osobní a rychlá. Takovou míru nasazení ale nelze držet donekonečna. Dlouhodobé sledování válečných hrůz je psychicky vyčerpávající a část lidí se od zpráv raději odstřihne, aby si uchovala vlastní rovnováhu.
Přesto podle Procházkové česká společnost neztratila schopnost reagovat ani po letech. Během zimních útoků na energetiku se znovu podařilo vybrat miliony korun na generátory a další pomoc.
Naše vláda pomoc Ukrajině nepopularizuje a česká společnost na to reaguje akcí. Je fajn vybít si zlost tím, že vyberu peníze na generátory.
Pomoc nesmí být obchod
Rozhovor otevírá i otázku vyjednávání a evropské odpovědnosti. Podle Petry Procházkové už neexistuje řešení, které by nikoho nebolelo. Evropa se bude muset smířit s tím, že jakákoli cesta k míru bude znamenat těžké kompromisy a ztráty. Zároveň upozorňuje, že solidarita by neměla být redukována na obchodní kalkul ani na argument, že pomoc je výhodná proto, že se nám jednou vrátí. Pomoc podle ní musí zůstat hodnotou sama o sobě.
Její osobní nadějí zůstává, že příští reportáž z Ukrajiny už bude o návratu lidí domů a podpisu mírové dohody.
Petra Procházková
Česká novinářka a humanitární pracovnice, známá svým krizovým zpravodajstvím z válečných konfliktů v postsovětském prostoru, na Kavkaze a v Afghánistánu. V 90. letech působila jako zahraniční korespondentka v Rusku a referovala mimo jiné z Čečenska, kde byla svědkem bombardování Grozného.
V Grozném založila dětský domov pro válečné sirotky a podílela se na vzniku organizace Berkat. Téměř třicet let psala pro Lidové noviny, od roku 2018 působí v Deníku N. Je držitelkou Ceny Ferdinanda Peroutky a Řádu čestné legie.
Poslechněte si tento díl na jedné z platforem:
Pro další informace a poslech předešlých dílů navštivte stránky podcastu ChariTALK.
Přejeme vám příjemný poslech!
