20. května 2025 Z domova

Herečka Barbora Munzarová: Jak pečovala o rodiče a proč podporuje Charitní sestru roku

O svém dětství, svých rodičích a nedoceněné práci sestřiček přišla do ChariTalku promluvit herečka Barbora Munzarová.

Co v podcastu uslyšíte:

• Jak těžké bylo pro Báru Munzarovou říci si o pomoc při péči o rodiče? • Proč nemá žádné sociální sítě? • Dá se podle ní herectví naučit? • A mnoho dalšího...

V dětských letech chtěla být kosmonautem a pak popelářem. Později se to přehouplo k trenérce olympijského družstva a psychologickému poradenství až se to nakonec zvrhlo v herectví.

Když táta jednou zasněně ležel na kanapi po odpolední rozhlasové pohádce, říkal mi: ‚Ty budeš lékařka, ty se o mě postaráš až budu starej.‘ Tak lékařku jsem hrála před kamerou, postarala jsem se o něj na stáří, ale nemusela jsem tu těžkou medicínu studovat,

směje se Bára.

Jako dcera slavných herců měla občas potíž s tím, aby ji ostatní nesrovnávali s rodiči Luďkem Munzarem a Janou Hlaváčovou. „Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se s tím nesetkala, ale nesetkala jsem s tím nikdy v takové formě, aby mě to zbrzdilo. Hned po FAMU jsem odešla do divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde byla úžasná divadelní rodina a kde začínala pět divadelních sezon i maminka. Maminčiny nabídky, abych s ní jezdila po zájezdovkách, jsem s láskou odmítla, právě, abych se mohla postavit sama na vlastní nohy,“ říká.

I herec ve své roli ukáže, co je skutečně zač

Herectví se podle ní naučit nedá, stejně jako není možné, abyste do role nevložili kus sebe a neukázali, co jste skutečně za člověka. „Je to řemeslo, byť před kameru se postaví kde kdo a pak má čísla na sociálních sítích. Pro mě je ale základ jevištní a divadelní herectví. Je to o tom, že skutečná vnitřní pravda a autentičnost se musí zachovat ve velkém gestu a to tak, aby to zavnímal i poslední divák v úplně zadních řadách. Navíc podle mého je jedno, jestli hrajete padoucha, akčního hrdinu nebo dobrého člověka. Čím je člověk starší, tím víc se jako herec neubráníte ukázat v té roli to, co jste lidsky zač,“ popisuje.

Bářiny rodiče se celý život podporovali a respektovali v tom, co dělali. Jana Hlaváčová například ve svém volném čase ráda šila po vzorech z propašovaných časopisů Burda a Luděk Munzar se nejčastěji věnoval sportu – jezdil na koních nebo závodil. „Pamatuju si, že jednou, když bylo krásné odpoledne, se nad točnou snášely letadla. Slyšet byly přes kopce až k nám do Modřan. Táta tehdy mamince slíbil, že jí zryje záhonek. Stál tam opřený o rýč a zasněně se díval na tu točnou, když maminka vykoukla z okna a říká: ‚Luďku prosím tě, zahoď ten rýč a běž lítat, netrap se tím záhonem.‘ On se jen otočil, poděkoval, zahodil rýč, nešel ani brankou, přeskočil odbočkou plot, utíkal na autobus a už byl na Letné u letadel,“ směje se.

Výrok, že pověsila herectví na hřebík, ji připravil o práce

Báru Munzarovou si hodně lidí spojuje s péčí o své rodiče v posledních letech jejich života. Sama ale nechtěla a nechce, aby to bylo to, co ji definuje. Péči o rodiče brala jako naprostou samozřejmost, a ne jako něco výjimečného.

Když jsem se začala starat o nemocné rodiče, vadilo mi, že se psalo, že Bára Munzarová pověsila herectví na hřebík. Nebyla to pravda a já jsem kvůli tomuhle výroku, který si žil vlastním životem, přišla i o nějaké práce. Poměrně dlouhou dobu jsem to zvládala koordinovat a v momentě, kdy už ta péče byla potřeba 24/7, tak bylo opravdu nutné někoho sehnat. Starost o rodiče jsem ale vůbec nebrala jako nějakou svoji oběť,

uvádí.

Sama si práce pečovatelek a sestřiček neskutečně váží. Považuje ji za neskutečně složitou a ve své podstatě nedoceněnou, proto se ráda účastní alespoň ocenění Charitní sestra roku, kde všem sestrám poděkovala.

„Ti, kteří jsou tzv. na tom vrcholu a rozhodují o tom, jak tito lidé budou ocenění, si nejspíš neprošli zkušeností, že by se starali o postižené dítě nebo nemocného rodiče a tam je podle mě zakopaný pes. Ale souvisí to i s polarizací celého světa, a přitom je to o základní slušnosti sám k sobě a lásce k ostatním. Mám pocit, že žiju v uzavřené bublině a vůbec tomu nerozumím, protože jsem byla vedená k tomu, co je dobře, co je špatně, co je pravda, co je lež a jak jít rovně. Je to v rukách každého z nás, ať už jsem z jakéhokoliv prostředí,“ dodává Bára.

Poslechněte si tento díl na jedné z platforem:

ChariTALK také na vlnách Radia Proglas

Poslechněte si náš podcast nejen online, ale také v rozhlasovém vysílání Radia Proglas v sobotu 24. května ve 20:15, v neděli 25. května v 16:55 a v pondělí 26. května v 20:05. Časy jsou orientační a mohou se mírně lišit.

Pro další informace a poslech předešlých dílů navštivte stránky podcastu ChariTALK.

Přejeme vám příjemný poslech!