Sociální služby poskytované neziskovými organizacemi se ocitly ve ohrožení. Úsporná rozpočtová opatření na rok 2010 prakticky znamenají zánik některých zařízení. Co by to přineslo klientům? A k čemu jsou vlastně služby poskytované sociálními zařízeními dobré? Pro odpověď jsme se vydali do Oblastní charity Žďár nad Sázavou.

Sociální služby poskytované neziskovými organizacemi se ocitly ve ohrožení. Úsporná rozpočtová opatření na rok 2010 prakticky znamenají zánik některých zařízení. Co by to přineslo klientům? A k čemu jsou vlastně služby poskytované sociálními zařízeními dobré? Pro odpověď jsme se vydali do Oblastní charity Žďár nad Sázavou.

Charitní pečovatelská služba

"V sociálních službách pracuji již pátým rokem, z toho tři roky ve službě pečovatelské," říká jedna z pracovnic Charitní pečovatelské služby. "Každý den se setkávám s lidmi a s jejich rodinami, které jsou za naši péči opravdu vděčni. I malá pomoc pro ně znamená mnoho."

Například žena, která téměř pět let žije v Domě s pečovatelskou službou, kde Charita službu poskytuje. Paní se v současné době pohybuje na vozíku. Díky našim službám může setrvat v místě svého trvalého bydliště, v blízkosti své rodiny. "Službu jí poskytujeme dvakrát až třikrát denně. Zbytek péče zajišťuje její dcera. Velkou pomoc naši pracovníci poskytují zvláště v dobách, kdy dcera této uživatelky musí nastoupit z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu do lázní. Tehdy je uživatelka odkázána převážně na pomoc pečovatelské služby. Díky této možnosti však není nutné řešit dočasné umístění do nějakého zdravotnického zařízení a je také ušetřena dalším stresovým situacím, týkající se přesunu do jiného prostředí a zvykání si na nové lidi."

Nikdo neví, co bude zítra, natož za pár let a nikdo netuší, co se může stát. Možná i my budeme vděčni za činnost a pomoc nějaké ze sociálních služeb, možná právě i té pečovatelské.

Ponorka – nízkoprahové zařízení pro děti a mládež

Igor je patnáctiletý chlapec. S pracovníky Ponorky se poprvé setkal ve skateparku, kde pracovníci Ponorky působili celé léto. S rozhovorů brzy vyplynulo, že Igor na konci školního roku spáchal trestný čin. Měl obavy z výslechu Policie, z toho jakým způsobem vše sdělí rodičům, z trestu….

Co s tím? "Společně s Igorem jsme skontaktovali Probační a Mediační službu, říká jedna z pracovnic Ponorky. "Proběhla mediace s obětí trestného činu… Hodně o tom, co se stalo přemýšlel. Ještě v přípravném řízení (v době policejního vyšetřování), byl Igorovi uložen trest v podobě společensky prospěšné činnosti (SPČ). Oběti trestného činu se omluvil a finančně se s ním vyrovnal. SPČ zvládnul vykonat do konce letních prázdnin.

Co by bylo, kdyby Ponorky nebylo?

Igor spáchal trestný čin, měl by před sebou jeho vyšetřování… Pravděpodobně by ho čekal soud a trest, podmíněný či nepodmíněný, možná i obecně prospěšné práce. Možná by ještě nyní o ničem nevěděli ani jeho rodiče...

Nesa – denní stacionář

Téměř všichni uživatelé charitního stacionáře (lidé s těžkým kombinovaným postižením) vyžadují trvalou péči či alespoň trvalý dohled. Kdyby naší služby nebylo, v lepším případě by naši uživatelé byli celý den doma, jejich rodiče (většinou matky) by nemohli do zaměstnání. Máme zkušenost, že dva zájemce o naši službu, kteří z důvodu plné kapacity naší služby patřili mezi žadatele, po čase jejich rodina umístila do „ústavu“. Rodina bohužel nezvládla náročnou péči.

Matka další naší žadatelky se před minulými Vánocemi psychicky zhroutila (dle vlastních slov z trvalé péče o dceru). Málokdo si dovede představit, jak náročné je pečovat o někoho, kdo potřebuje nepřetržitou pomoc. Dobrou zkušeností z poskytování naší služby je, že rodina jednoho našeho současného uživatele si „dovolila“ mít další dítě, že matka jiného uživatele nastoupila do zaměstnání. Pro většinu rodičů je týden, kdy jezdíme s uživateli na pobytovou akci, jediný týden v roce, kdy nemají své (většinou už dospělé) "dítě" na starosti.

Pro samotné uživatele je naše služba důležitá především tím, že jim umožňuje jejich rozvoj, nácvik dovedností potřebných pro každodenní život, pohyb v běžné společnosti, krátkodobý pobyt v jiném prostředí než domácím, příležitost setkat se s jinými lidmi než s rodinou. Pro nás to jsou naprosto samozřejmé věci, pro naše uživatele jsou to záležitosti, se kterými potřebují pomoci.

Naši uživatelé mohou díky naší službě trávit čas podobně jako ostatní lidé, dopoledne tráví čas mimo svůj domov a odpoledne se vrací domů. V naší zemi žije ve srovnání se státy Západní Evropy mnohonásobně více uživatelů v pobytových službách (dříve ústavy sociální péče). Je tedy nutné nabízet lidem s postižením alternativu k pobytu v „ústavu“ a rodinám, kde tito lidé žijí, pomoci při náročné péči. Také pro stát je velkou úsporou, když člověk žije doma a pouze na část dne využívá službu, než když využívá službu dotovanou státem celých 24 hodin.

Naučili mne nejen plést košíky

"Do Klubu mne poslala paní doktorka z psychiatrické ambulance. Sešli jsme se na Husově ulici nedaleko pošty. Bylo nás tam jen málo. Vzpomínám si, že kromě mne tam přišli ještě další dva lidé," říká uživatel služeb žďárského Klubu v 9 – centra služeb pro podporu duševního zdraví. "Poměrně brzy jsme se přestěhovali na Okružní ulici. Do Klubu jsme začali chodit každý den. Jezdili jsme na výlety, začali vytvářet z keramiky, jezdit na několikadenní pobyty.

V poslední době jsme začali plést košíky.Tato práce se mi líbí a určitě se stane pevnou součástí našeho programu. O Klubu bych mohl povídat opravdu velmi dlouho, ale abych to shrnul: Klub navštěvuji velmi rád. Mám tam mnoho přátel mezi uživateli i pracovníky. Naplňuje to můj volný čas. Naučil jsem se tam řadu věcí: kreslit, pracovat s keramikou, plést košíky a mohl bych ještě pokračovat. Poslední dobou míváme i besedy, kdy jeden z klientů připraví téma asi tak na jednu hodinu. Například o motýlech, pohlednicích a hudbě. Práce v Klubu mně těší a rozhodně je stále na co navazovat. Přeji si, aby si Klub vedl dále tak dobře jako doposud."

red