„Důležité je, aby každá farnost, která se chce považovat za živou a zdravou, měla rozvinutou péči o potřebné. (…) Není lehké potřebné najít a pomoc nabídnout tak, aby neurazila či neponížila. Je to škola lásky, která umí vidět a byt taktní,“ píše olomoucký arcibiskup Jan Graubner v úvodu přílohy Caritas 2/2017, který vyšla v Katolickém týdeníku č. 18. Příloha je věnována místním Charitám – základním jednotkám celé organizace.

A z těchto nejmenších jednotek také Charita vyrostla, když se počátkem 90. let zase mohla volně nadechnout. Na rychlý rozvoj díla po pádu totality vzpomíná ředitel České katolické charity Jaroslav Dufek, o Diecézní charitě Brno, která letos oslaví 25 let, vypráví Petr Konzal.

Zejména však Caritas přináší postřehy z míst ležících stranou. Přibližuje péči o seniory na samotách a v chalupách roztroušených po kopcovitém Vsetínsku a na moravskoslezském Krnovsku.

Představuje příběh ředitelky Evy Habel z Oblastní charity Šluknov, rozhovor s ředitelkou Charity v Kolíně a současně v Praze 1 Lucií Růžkovou Rybárovou, práci Charity v Jičíně  nebo azylový dům pro matky s dětmi v jihočeském Veselíčku. V západočeském Sokolově pro změnu nedávno otevřeli Tříkrálovou kavárničku.

Nedílnou součástí je také pomoc v zahraničí, tentokráte pohled na práci s dětmi v Moldavsku.

Přílohu Caritas naleznete zde.