„Žijeme v bohaté rozvinuté zemi, která je součástí Evropské unie, v celosvětovém měřítku dle mého soudu nejlepším a nejblahobytnějším možném místě k životu. Průměrný člověk u nás považuje za samozřejmost mít plnou ledničku, auto, zdravotní péči a léky na nejvyšší úrovni, v létě dovolenou nejlépe v zahraničí. O tom si většina lidí na zeměkouli může nechat jen zdát. Stačí se podívat na další světadíly – do Afriky, Jižní Ameriky či Asie, kde je životní úroveň o poznání nižší. A přesto se i mezi námi najde dost lidí, kteří potřebují pomoc. Jsou staří, nemocní, nemají kolem sebe blízké, kteří by v těžkých chvílích stáli při nich a pomáhali jim, něco se jim v životě zvrtlo, ať již jejich vinou či jejich okolí…Jako lékař mám náročnou práci a mám jí hodně, a to i po nocích. Díky tomu ale rozhodně nežiji v nouzi. Co potřebuji k životu, to mám: krásnou a hodnou ženu a dvě šikovné děti, na dovolenou k moři také jezdíme… I proto jsem se rozhodl podělit se o své štěstí a pravidelně přispívat na pomoc lidem, kteří v životě tolik štěstí neměli nebo jsou v nějaké tíživé životní situaci. Ať už jsou u nás nebo v zahraničí. S dětmi a přáteli navíc chodíme v rámci Tříkrálové sbírky, což je nakonec i zábava a společenská událost.
A proč zrovna Charita? Pro mě je to renomovaná značka s nadnárodním přesahem a zkušenostmi, u které mám jistotu, že peníze budou správně využity a rozděleny pro ty, kteří to doopravdy potřebují. A mojí manželce se pomáhat prostřednictvím Charity zalíbilo také…”

„Přispívám jednoduše proto, že to považuji za samozřejmost, ne-li morální povinnost každého, kdo si na tomto světě žije nadprůměrně dobře, vůči těm, kteří z mnoha důvodů takové štěstí nemají. Z mého pohledu je finanční příspěvek ta nejjednodušší cesta, jak se podílet na pokusu o zlepšení životních podmínek pro potřebné. Pro lidi, kteří je nemají dobré a nemají (nebo mají pouze omezené) možnosti, je sami ovlivnit. A proč je to pro mě důležité kromě uvedeného přesně nevím, asi proto, že to vnímám jako součást lidství. Charitu Česká republika jsem si vybral částečně díky specifičnosti některých oblastí, ve kterých poskytuje svoje služby, a částečně díky osobní zkušenosti. Současně je ale jednou z organizací, mezi které „diverzifikuji“ mnou poskytované prostředky, což by nemuselo být vnímáno zrovna jako projev důvěry. Mnou poskytované dary navíc nejsou nijak závratné a ve srovnání s úsilím, jež musí investovat ti, kteří se o potřebné přímo starají, jsou zanedbatelné.”

„Jsem vytížený člověk − mám náročnou práci, doma dvě malé děti, úžasnou manželku a taky rodiče, kteří už stárnou a potřebují občas pomoc. Je toho hodně a ještě víc je toho, co bych chtěl stihnout, ale už to nejde. Mnoho povinností, ale především radost z plného života. Moc dobře si ale uvědomuji, že nic z toho není samozřejmostí. Zatím já rozdávám svůj čas, peníze a energii, ale stačí málo, a celý život se mi může ve vteřině obrátit naruby − budu to já, kdo bude potřebovat něčí čas, peníze a energii. Proto jsem rád za ty, kteří svůj život zasvětili pomoci slabým či zraněným, kterým nic a nikdo nezůstal. Když se k pomoci pro svou vytíženost nedokážu připojit osobně, chci podpořit pomáhající v jejich skvělém díle alespoň finančně. Oni dávají svůj život, já pouze trochu peněz.
Na různé projekty posílám pravidelně trvalým příkazem 5 % ze svého platu. Těch 5 % nám v rodinném rozpočtu nechybí. Kdybych si je nechal, možná bych měl trochu lepší auto nebo bychom si mohli dovolit o něco luxusnější dovolenou − nic co by člověk opravdu potřeboval. Pro jiného ale může být těch mizerných 5 % naprosto zásadních. Vlastně tím násobím užitečnost peněz− pro nás drobky, pro jiného celodenní strava. Jen blázen si plní stodoly přebytkem, místo aby se rozdělil.
Z více projektů podporuji mj. i Charitu, protože za ní vidím dlouhou minulost i skvělou současnost. Vidím obětavou a nezištnou práci mnoha lidí, kteří se nesnaží svého dobrého jména využít pro prosazování něčeho, co s pomocí ubohým nesouvisí. Charita je dům, který stojí na pevné skále a dokáže tak odolat různým záplavám a vichřicím.”

„Přispívám již delší dobu pravidelně menší částkou, v minulosti jsme se s manželkou podíleli prostřednictvím Charity Česká republika na programu Adopce na dálku. Nepřišlo mi to nijak zvlášť významné, ale uvědomil jsem si, že i malá pomoc je pomoc (to mi říkali v dětství rodiče, když se mi nechtělo doma uklízet). Tím bych mohl skončit, ale rád bych se podělil ještě o jednu svoji zkušenost. Když v roce 2022 napadl bezdůvodně jeden stát druhý a zahájil barbarskou genocidu, byl jsem v šoku jako mnoho z nás. Lidé kolem místní pobočky Charity Česká republika, které jsem znal z farnosti, začali okamžitě pomáhat přicházejícím uprchlíkům. Dosud navzájem neznámí lidé se propojili a zcela konkrétně obětovali svůj čas, peníze, komfort. Pokud byla potřeba postel, začalo se shánět, kdo nějakou nepotřebnou má. Kam některé rodiny ubytovat, než se najde dlouhodobé řešení. Kdo a čím převeze shromážděné oblečení, trvanlivé potraviny, hygienické potřeby na sběrné místo Charity pro cestu na Ukrajinu… 
Mám časově náročnou práci a dvě menší děti. Byl jsem v pokušení si říct, že nemám čas, a omezit se na jistě vítaný finanční příspěvek. Stačilo neodepsat na e-mail. Nakonec jsem se v několika málo případech zapojil i vlastní prací a za tuto příležitost budu do smrti vděčný. Viděl jsem totiž na druhých samozřejmost a skromnost, se kterou se dali do díla, místo aby se báli (nebo přestože se báli). Od té chvíle cítím dluh a také vím, že kolem Charity Česká republika se motají úplně (ne)obyčejní dobří lidé.”

„Práce Charity si opravdu velice vážím. Ušla jsem dlouhou cestu. Od té doby vím, že nemohu některé věci změnit, ale mohu se svým, ať již větším, nebo menším přispěním zasadit o dílčí změnu k lepšímu. Stačí vlastně tak málo − mít otevřené srdce a dost pokory i lásky pro to, nemyslet jenom na sebe. I když v mnoha směrech nejsem dokonalá, tohoto ideálu myslet i na druhé se držím a věřím, že má smysl. Věřím v pomoc, pokud je v našich silách a možnostech. Věřím, že je to tak správné, protože všichni jsme lidmi a je to naše lidskost, která by z nás měla promlouvat. Ne všichni lidé v životě dostali stejné šance a ne vlastní vinou se tak mohli ocitnout v obtížích, přesto jejich práva na život ani jejich lidské důstojnosti by se to dotknout nemělo. Lidský život je totiž velikým a drahocenným darem, který jsme všichni obdrželi, a každý z nás by měl mít možnost cítit se jako člověk. A vím, že díky Charitě to tak je, proto jí pravidelně daruji.”

„Na Charitě je obdivuhodná komplexnost aktivit − od pomoci seniorům po doučování žáků, od hospicové péče po pomoc lidem bez domova, od pomoci obětem násilí po pomoc cizincům u nás. Cením si i její široké sítě místních poboček po celé České republice a zároveň pestré škály rozvojových projektů pomáhajících lidem v řadě zemí světa. A je to nejenom dlouhodobá tradice Charity, ale hlavně to, že se věnuje aktuálním celospolečenským tématům: pomoci lidem v dluhové pasti, sociálnímu poradenství, humanitární pomoci v regionech postižených válkou a dalším obdobným aktivitám, které činí Charitu rozhodně vhodnou organizací na pravidelnou podporu.”

„Dobročinné organizace podporujeme dlouhodobě, protože potřebných v naší společnosti je hodně. Ať jsou to fyzicky nebo mentálně postižení, děti bez rodičů, staří a těžce nemocní, kterým je umožněno důstojné dožití, nebo třeba nastávající matky, které jsou v těžké životní situaci a zvažují, zda si dítě ponechat. A jsou i další, kteří se dostali, mnohdy ne vlastní vinou, do hmotné a morální nouze. My ostatní, kteří jsme na tom lépe, bychom měli dle svých možností a bez potlesku pomáhat aspoň materiálně. Charita k těmto všem přistupuje jako k bližnímu. Měli jsme před několika lety možnost nahlédnout blíže do hospicové péče a velice si vážíme všech, kteří byli osloveni tímto posláním a jsou do ní aktivně zapojeni. Jsou to lidé, kteří to rozhodně nedělají jen pro peníze. A za to jim patří náš veliký obdiv a poděkování.”

„Vybrala jsem si Charitu, protože je tam, kde je potřeba. Jsem z věřící rodiny, z pěti dětí, mým rodičům se díky tomu nežilo vždy lehce. A já je za jejich odvahu obdivuji. I když jsme nebyli přímo cílová skupina Charity, přesto se i k nám kdysi její pomoc dostala. A já si pamatuji přístup, se kterým s námi kdysi jednali. Upřímně, s opravdovou ochotou pomoci, se zájmem a bez soudů. Nikdo z nás si ničím nezasloužil, že se narodil do klidné, prosperující části světa, že se narodil zdravý, nebo do dobré rodiny. Cítím, že je potřeba dát najevo, že nám ostatní nejsou jedno. Možná, že nemůžu změnit osud všech, ale můžu přispět tím, co mám, těm, kteří nemají nic.”

„Snažíme se finančně pomáhat již delší dobu. Jako rodina pravidelně přispíváme několika neziskovým organizacím, občas podpoříme jednorázově i různé menší projekty, například když dcery ještě chodily do zušky, podpořili jsme akci Piana do škol. Každoročně také přispíváme do Tříkrálové sbírky, a můžeme tak rozhodnout, které konkrétní Charitě chceme finančně pomoci. Dobře si uvědomujeme, že pro neziskové organizace jsou důležití všichni dárci. Ať ti, kteří poskytnou jednorázový dar, nebo ti, kteří se rozhodli přispívat pravidelně. A my jsme se rozhodli pro druhou variantu. Zatím jsme v pozici, kdy můžeme pomáhat malou částkou, ale jednou se můžeme ocitnout na straně potřebných a budeme rádi za jakoukoliv pomoc.”

„Každý se může dostat do těžkých životních chvil, ve kterých se nelehce hledá kapka naděje. V těchto chvílích je více než kdy jindy třeba podat pomocnou ruku a ukázat, že naděje stále je. Proto i malá pomoc může způsobit velké změny a udělat tak svět lepším místem k životu pro nás všechny. Rozhodli jsme se i my přispět svou malou pomocí, aby nám tady všem bylo trochu lépe.”

„Jsem v podstatě šťastný muž. Mám ženu, dítě, práci a všichni jsme zdraví. Bohužel ne každý má takovéto štěstí a proto se chci o to svoje aspoň tímto způsobem podělit. Charitu jsem si vybral, protože ji prostě znám a věřím, že můj dar dojde do správných rukou.”

„Charitu jsem si vybral jako věřící člověk − křesťan, protože jí důvěřuju a jsem přesvědčen, že se pomoc dostane na správné místo a těm, kteří to skutečně potřebují. Myslím, že Charita má nejlepší místní znalosti a pracují v ní obětaví lidé, kteří jsou křesťansky motivovaní. Válka na Ukrajině je hrozná, mocenský boj odnášejí vždy obyčejní lidé.”