23. dubna 2025
Ze zahraničí
Smrt papeže Františka zasáhla celý svět. Odejít v den, kdy si křesťané připomínají zmrtvýchvstání, má svou symboliku – právě on celý život hlásal lásku, naději, víru v dobro a otevřenou náruč těm, kdo trpí, bez ohledu na to, kdo jsou.
S hlubokým pohnutím přijal zprávu o jeho skonu i prezident České republiky Petr Pavel.
Papež František byl osobností se zásadním vlivem nejen pro katolickou církev, ale pro celý svět. Jeho laskavost, neochvějná oddanost pravdě a bezmezná láska k lidem byly darem pro všechny. Byl respektovaným duchovním lídrem, jehož opravdovost, síla ducha a přirozená pokora oslovily nesčetné množství lidí,
uvedl prezident v kondolenčním telegramu děkanovi sboru kardinálů Giovannimu Battistovi.
„Papež František byl pastýřem s otevřeným srdcem, mužem dialogu, pokoje a milosrdenství. Jeho pontifikát se vyznačoval důrazem na solidaritu a blízkost lidem,“ napsal v prohlášení České biskupské konference k úmrtí papeže pražský arcibiskup Jan Graubner a v rozhovoru pro Českou televizi pak prohlásil, že nastavoval zrcadlo nejen církvi, ale i celé Evropě. „Jsme kultura zahleděná tak trochu do sebe, zvyklá na svoje tradice, svoji životní úroveň a svoje práva. On přišel z úplně jiného světa, aby přitáhl pozornost k lidem, kteří žijí v úplně jiné situaci než my,“ poznamenal Graubner.
Rovněž arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Josef Nuzík vzpomínal v České televizi na papeže jako na člověka, pro kterého byli důležití i lidé pozapomenutí:
Vnímal jsem to tak, že směřoval k lidem na okraji. A aby v církvi dostaly větší slovo a hlas také ženy.
Pro ČTK pak doplnil, že papež František byl pro církev i pro celý svět pevným záchytným bodem uprostřed bouřlivého dění. „Svým opravdovým životem naplňoval své papežské heslo ‚Slitoval se a vyvolil si jejʻ. Dnes vidíme, že Bůh dal tohoto papeže církvi a světu jako veliký dar, který volal k opravdovosti života služebníky církve a k proměně srdce věřící i náš svět.“
On opravdu žil evangelium a dokázal žít evangelium i jako papež,
řekl Marek Orko Vácha v rozhovoru pro Deník N. „Dokázal, že to jde. Dokázal, že být vysoko v církevní hierarchii neznamená, že by člověk musel dělat nějaké velké kompromisy. Že může žít podle Desatera, podle evangelia. A nezpronevěřit se sám sobě. František opravdu dokázal do obyčejného života vyrýt charisma ke svatosti. To, že se shodou okolností stal papežem, byly historické okolnosti. Ale jeho to absolutně nikam neposunulo a zůstal pořád tím chudým, normálním Jorgem Mariem Bergogliem, jakým byl vždycky.“ To z něj v jeho očích dělá příklad světce 21. století. „Přesto měl obrovské množství nepřátel a obrovské množství lidí, kteří ho nemuseli a které iritovala právě ta jeho chudoba a starost o všechny. A to, že nejprve miloval a teprve pak řešil teologii,“ dodává.
Papežovu skromnost a lidskost vyzdvihnul ve vzpomínce pro CNN Prima News také ministr zemědělství a předseda KDU-ČSL Marek Výborný:
Svojí skromností, blízkostí lidem a pochopením pro každého posunul papež František vnímání církve v dnešní společnosti, a to všude na světě. Svou otevřeností se mu podařilo oslovit i mladou generaci.
To, co mu zůstane navždy spojené s papežem Františkem, je pak i duchovní hloubka, která z jeho působení vyzařovala. „To, co znamená otcovství. Takové to přijetí se vším všudy, se všemi chybami, které člověk má.“
Františkova blízkost nebyla pózou. Stála na opravdové lásce, soucitu, naslouchání a ochotě jít s druhým i v jeho bolesti.
Byl pastýřem milosrdenství. Zdůrazňoval nám, kněžím, že nejsme soudci, nýbrž lékaři. Že máme mít úctu a porozumění ke specifické situaci každého člověka a pomáhat k tomu, aby lidé měli zdravé a zralé svědomí, které jim pomůže najít čestné východisko z každé, i té nejtěžší situace. Že církev nesmí nikoho manipulovat, nýbrž pokorně a laskavě doprovázet,
shrnul pro Deník N teolog a filozof Tomáš Halík. Svůj pohled na papeže Františka přiblížil v Deníku N také historik Jaroslav Šebek: „Charakterizoval bych jej jako papeže periferií, protože se ve svém pontifikátu soustředil na témata, která pro církev samotnou byla okrajová, na oblasti a skupiny lidí, které byly na okraji. Byl to papež periferií, byl to papež globální, byl to papež otevřenosti a dialogu.“
Pro mě je charakteristická jeho věta, že církev by neměla být bojištěm, myšleno třeba oněch kulturních válek, ale že by měla být takovou polní nemocnicí, kde se budou obvazovat rány. Tedy kde se v přeneseném slova smyslu budou soustředit na hojení problémů současného člověka, přičemž těch je celá řada – a nejsou to jen právě ty sexuálně-etické otázky,
připomíná docent Šebek důležité poselství papeže Františka, který nikdy nepřestal naslouchat lidem a snažit se pochopit jejich skutečné každodenní radosti i trápení.
S jeho přesvědčením, že svatost nespočívá v osobním hrdinství, ale v každodenní službě a lásce, hluboce rezonuje i práce Charity Česká republika. V péči o staré lidi, o lidi bez domova, o rodiny v nouzi, o ty, kdo hledají přístřeší, naději nebo jen někoho, kdo je vyslechne.
Zatímco svět nás často chce přesvědčit, že máme hodnotu jen tehdy, když přinášíme výsledky, evangelium nám připomíná pravdu o životě: jsme milováni. A to je naše hodnota: jsme milováni,
poznamenal k věřícím papež František v roce 2022.
