18. března 2026
Z domova
Velikonoce mají v křesťanské tradici výjimečné postavení. Připomínají vítězství života nad smrtí a otevírají prostor pro radostné oslavy, ale také pro rozjímání a zamyšlení se nad smyslem života. Čtyřicet dnů půstu, který jim předchází, pak může přivést člověka k očistě těla i ducha, k dobrým skutkům a ztišení. Co pro nás znamená čas půstu a proč Velikonoce nekončí pomlázkou?
Kdy přesně se slaví Velikonoce
Velikonoce jsou pohyblivé svátky, jinými slovy: jejich datum se každý rok mění. V západní křesťanské tradici se Velikonoční neděle slaví první neděli po prvním jarním úplňku (počítaném po jarní rovnodennosti). Proto mohou vycházet zhruba mezi koncem března a druhou polovinou dubna. V letošním roce tak připadá Boží hod velikonoční na 5. dubna, resp. Velikonoční pondělí na 6. dubna. A Popeleční středa, kterou to celé začíná, na 18. února.
- Popeleční středa: 18. února 2026 (začátek postní doby)
- Velký pátek: 3. dubna 2026
- Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční): 5. dubna 2026
- Velikonoční pondělí: 6. dubna 2026
Čtyřicet dní půstu: očista těla i ducha
Velikonoční období začíná Popeleční středou, která je symbolem pomíjivosti života a současně prvním dnem čtyřicetidenního půstu (nezapočítávají se do něj neděle). Ten se netýká jen různých omezení v jídelníčku, ale cílí především na duchovní očistu. Půst by měl člověka vést k dobrým skutkům, milosrdenství, odříkání a zamyšlení nad smyslem života.
V kostelích se v tento den věřícím tradičně uděluje znamení kříže popelem (tzv. popelec, symbol pomíjivosti i nové šance) pocházejícím z ratolestí posvěcených na loňskou Květnou neděli a se slovy:
„Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19) nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).
V lidové tradici je Popeleční středa dnem, který přichází bezprostředně po masopustu (fašanku). Ten začínal po svátku Tří králů (6. ledna) a vrcholil právě v posledních dnech před Popeleční středou. Představoval období radosti, veselí a hodování. Typické byly průvody masek, taneční zábavy a bohaté hostiny. Masopust tak symbolicky uzavíral čas hojnosti a připravoval na období, kdy se člověk vzdá na příštích čtyřicet dní nejen masa, ale i shonu, hlučných zábav a radovánek.
Popelec nás také vyzývá k návratu k Bohu a k bližním. Existujeme totiž pouze skrze vztahy. Popelec, který přijímáme na hlavu, nám říká, že domněnka o soběstačnosti je falešná a že zbožšťování vlastního já je destruktivní a uzavírá nás do klece osamělosti. Postní doba je příhodným obdobím pro oživení našich vztahů s Bohem i s druhými. Vyjděme tedy z pevnosti našeho uzavřeného ega, přetrhejme okovy individualismu, znovu objevme ty, kteří každý den kráčejí vedle nás, a naučme se je znovu milovat.
z promluvy papeže Františka, 22. února 2023
Šest postních nedělí a jejich lidová jména
Postní doba zahrnuje celkem šest nedělí, které se do půstu nezapočítávají, a proto se postní období v kalendáři jeví delší. „Čtyřicítka“ tak zůstává symbolem, který odkazuje na biblický motiv 40 dní (Ježíš na poušti) nebo 40 let (putování Izraelitů pouští po odchodu z egyptského otroctví) jako času zkoušky, zrání a vnitřní proměny.
Lidé si jednotlivé postní neděle pojmenovali podle toho, co je pro ně typické či od zvyků, které se k nim vázaly.
Černá neděle
(také Pučálka či Liščí)
„Černá“ se spojuje s tím, že bylo zvykem odložit barevné oblečení a odít se do tmavého, na znamení smutku a kajícnosti.
Život se záměrně zklidňoval. Označení „pučálka“ zase odkazuje na postní pokrm z naklíčeného (napučeného) a okořeněného hrachu, který se pražil či vařil. Někde se říkalo i „liščí“, protože se dětem tajně chystaly postní preclíky posypané mákem a solí, které se v noci zavěsily v zahradě na stromy. Ráno se pak překvapeným dětem vyprávělo, že jim je nadělila liška, která tudy běžela.
Pražná neděle
(také Suchá)
Druhá neděle připomíná jednoduchost postní kuchyně.
Jméno „pražná“ se spojuje s pražmou – praženými obilnými (zpravidla ječnými) zrny nebo praženým hrachem či polévkou „praženkou“. V tento den se na vesnicích scházeli hospodáři nad miskou pražmy a domlouvali postup jarních zemědělských prací.
Kýchavná neděle
(také Kýchavá)
Třetí neděle má jméno, které zrcadlí lidovou pověru, že kýchání souvisí s morem a může být předzvěstí nemoci.
Proto si lidé při kýchnutí navzájem přáli: „Pozdrav tě Pán Bůh!“, aby se tak před nemocí chránili. Jinde panovalo přesvědčení, že kolikrát si člověk v tento den kýchnul, tolik roků měl ještě před sebou. Popřípadě, že kdo si kýchne třikrát za sebou, bude celý následující rok zdravý.
Družebná neděle
(také Družná, Veselá či Radostná)
Název čtvrté neděle v pořadí připomíná lidskou blízkost, důležitost vztahů a to, jak spolu lidé vychází.
Souvisí rovněž se společenskými vazbami – návštěvami, sousedským setkáváním, někde i se zvykem, že ženich v tento den chodil se svým družbou (ženichův blízký kamarád nebo dohazovač sňatků) do domu své budoucí nevěsty, kam se chystal o pomlázce přijít na námluvy.
Smrtná neděle
Navzdory svému ponurému pojmenování je Smrtná neděle spojená s oblíbeným a veskrze veselým zvykem „vynášení Morany“ (Mořeny, Mařeny, Smrtky či Smrtiholky).
Figurína představující smrt bývala většinou vyrobená ze slámy a větví a oblečená do starých hadrů. Její vynášení z vesnice a házení do tekoucí vody, která ji odnese daleko od lidských obydlí, bylo symbolickým rozloučením se zimou, nemocí a vším, co člověka tíží. Měla být jasnou připomínkou toho, že staré musí uvolnit místo novému životu.
Květná neděle
(také Květnice, Palmová, Beránková či Pašijová)
Květná neděle otevírá Pašijový neboli Svatý týden, ve kterém si křesťané připomínají poslední dny Ježíšova života před ukřižováním.
V kostelech se světí ratolesti (u nás často „kočičky“) jako připomínka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, kdy lidé vítali Krista palmovými ratolestmi. V lidové tradici měly posvěcené větvičky ochranný význam před nemocemi i zlými silami a dávaly se doma za svaté obrázky nebo ke křížům.
S tímto dnem je spojen také jeden lidový zvyk, který je velice oblíbený zejména u žen. Podle něj si měl na Květnou neděli každý obléct nové, pokud možno barevné šaty, aby rozkvetl jako probouzející se příroda kolem.
Svatý týden
Po Květné neděli přichází:
- Zelený čtvrtek: připomínka poslední večeře Páně. V lidových zvycích se často jedla „zelená“ jídla (špenát, bylinky) jako symbol života a zdraví.
- Velký pátek: den, kdy si připomínáme ukřižování a smrt Ježíše Krista – v mnoha rodinách den ztišení, rozjímání, někde i bezmasé stravy.
- Bílá sobota a velikonoční vigilie: čekání, ticho a pak světlo – v liturgii přechod k radosti ze vzkříšení.
- Velikonoční neděle: radost a naděje, slavnost vzkříšení – samotná podstata Velikonoc.
- Velikonoční pondělí: u nás silně propojené s lidovými tradicemi (koleda, pomlázka, kraslice) – pro mnohé je to „nejviditelnější“ velikonoční den, i když teologicky stojí v centru neděle.
Velikonoce pokračují až do letnic
Velikonoční období zdaleka nekončí vykoledovanými vejci a pomlázkou, ale trvá dalších sedm týdnů, resp. celkem 50 dnů a zahrnuje další dva významné svátky. Čtyřicet dnů po Velikonocích (tedy opět symbolická „čtyřicítka“) slaví křesťané Nanebevstoupení Páně, připomínku Ježíšova návratu k Otci. Deset dnů poté, tedy padesát dnů po Velikonocích, přichází Seslání Ducha svatého – Letnice, které letos připadají na 24. května. Letnice završují čas radosti, solidarity a nového života.
Ač jsou Velikonoce především významným svátkem křesťanským, lze v nich vystopovat pozůstatky mnoha dávných lidových (a místy i pohanských) zvyků, které souvisí s čekáním na jaro, světlo a nový začátek. Mohou být příležitostí na chvíli zpomalit, zamyslet se nad smyslem života a proměnit hezké úmysly v konkrétní skutky – třeba pomoc druhým. Věříme, že právě tyto hodnoty – solidarita, milosrdenství a naděje – mají v dnešním světě obrovský význam.
Zapojte se v tomto čase solidarity do našich sbírek i vy!
