19. září 2025
Z domova
Zapomenout jméno. Kam jsme dali klíče. Co jsme to vlastně chtěli říct. Každému z nás se to občas stane – a většinou nad tím jen mávneme rukou. Ale co když se zapomínání stane součástí každého dne? Co když postupně vybledne nejen jméno, ale i tvář blízkého člověka? Alzheimerova choroba není jen „nemoc starých lidí“ – může zasáhnout i mladší ročníky a mění život celé rodině. Je to nemoc, která člověku pomalu bere jeho vzpomínky, vztahy i vlastní identitu. Bere i rodinám – trpělivost, jistotu, někdy i síly. A právě oni potřebují nejvíc podpory.
Den Alzheimerovy choroby, připomínaný každý rok 21. září, je chvílí, kdy bychom se měli zastavit. Podívat se kolem sebe – a možná i sami do sebe. Kolik lidí kolem nás se s touto nemocí potýká? Kolik z nich žije doma, kolik v zařízeních, kolik ve stínu společnosti, protože je těžké se s nemocí vyrovnat? Kolik lidí pečuje každý den s láskou i vyčerpáním – a přitom o nich skoro nevíme?
Příběh paní Vlasty
Jedním z nich je i paní Vlasta. Když se její syn obrátil na charitní Domov sv. Aloise, mamince bylo 84 let a už delší dobu se potýkala s problémy s orientací i každodenní péčí o sebe. Po hospitalizaci a pádu se ukázalo, že domácí péče už není možná. Přijetí do domova nebylo pro rodinu jednoduché – syn měl pocit, že selhal. Tým mu ale poskytl podporu i praktické rady, jak s maminkou pobyt prožívat bez výčitek.
Paní Vlasta dnes v Domově sv. Aloise žije, zapojuje se do hudebních vystoupení, muzikoterapie či canisterapie a těší se z návštěv svých synů a jejich rodin. Sama říká, že je spokojená a v klidu. Její příběh ukazuje, že i v těžké nemoci mohou lidé díky odborné a laskavé péči prožívat chvíle radosti a pocit bezpečí – a jejich blízcí vědí, že na péči nejsou sami.
Jak Charita pomáhá
Charita nabízí podporu lidem s Alzheimerovou chorobou i jejich blízkým – a to jak prostřednictvím služeb v terénu, tak ve specializovaných zařízeních. Příkladem je plzeňský Domov sv. Aloise, který je certifikovaným pracovištěm a kontaktním místem České alzheimerovské společnosti.
Rodiny i nemocní se mohou opřít o pomoc, která zahrnuje:
- První kontakt a poradenství – rodiny dostávají podporu při prvním setkání s nemocí i v dalších fázích, včetně informací o možnostech sociální a zdravotní péče.
- Krizová intervence a opora – pomoc rodinám, které tápou v nové situaci, a psychická podpora pečujícím.
- Praktické rady pro péči – jak komunikovat, podpořit orientaci, zajistit hygienu, jídlo a aktivitu nemocného.
- Odborný tým a vzdělávání – pracovníci Charity spolupracují s lékaři specialisty a neustále se vzdělávají v problematice demence, aktivizace i paliativní péče.
- Respekt a partnerský přístup – důraz na přání a vůli člověka s nemocí, úzká spolupráce s jeho rodinou.
- Smysluplné aktivity – hudba, terapie se psy, společné vaření či cvičení, které přinášejí radost a uklidnění.
- Osvětová činnost – Charita šíří informace, pořádá akce a propojuje generace, aby Alzheimerova choroba nebyla tabu.
Nezapomínejme
I když slova mizí a tváře blednou, emoce zůstávají. Nemocní cítí, kdo je má rád. Vnímají atmosféru, dotek, tón hlasu. I v pokročilých stádiích má smysl láska – stejně jako důvěra, trpělivost a laskavost.
Proto je důležité, abychom nezapomněli na ty, kteří zapomínají. Abychom jim zůstali nablízku, i když cesta vede do neznáma. A abychom nezapomínali ani na jejich blízké – protože být oporou někomu, kdo pomalu mizí před očima, je nesmírně těžké. Ale velmi statečné.
Můžeme začít malými věcmi. Zajímáním se. Sdílením. Otevřeností. Můžeme mluvit o Alzheimerově chorobě nahlas – bez strachu a bez studu. Aby lidé, kteří s ní žijí, nebyli neviditelní. A aby věděli, že nejsou sami.
Autorka: Michaela Čermáková, Charita Česká republika
