21. února 2025
Charita pro Ukrajinu
Stejně jako mnoho dalších Ukrajinců, utíkala i Olena před válkou a nechala za sebou svůj domov i své blízké a přátele. Udělala obrovský krok do neznáma, aby její tehdy dvanáctiletá dcera mohla dospívat v bezpečném prostředí. Olena dnes působí jako psycholožka Komunitního centra plzeňské charity, kde pomáhá ukrajinským uprchlíkům vyrovnat se se ztrátou domova i s hrůzami války.
Olena pochází ze Záporoží, města na jihovýchodě Ukrajiny. Kraj, v němž žila, byl téměř od počátku války okupován ruskou armádou. Protože už pro ni a její dospívající dceru nebylo na Ukrajině bezpečno, rozhodly se odejít. „Kamarádka mi řekla, že Česká republika je moc dobrý stát. I moje dcera má ráda Čechy. Přijely jsme po začátku války, v březnu roku 2022 a už jsme zůstaly,“ vzpomíná na jaro před třemi lety.
Když dorazily po dlouhé cestě do Čech, čekalo je více jak 24 hodin ve frontě před stanem Krajského asistenčního centra v Plzni.
Tam jsem se poprvé setkala s Charitou. Dostaly jsme něco teplého k jídlu a pití a mohly si odpočinout. V těžkých chvílích jsem tam potkala teplo srdce a teplo lidských očí,
vrací se k těžkým událostem.
Přístřeší jim poskytla rodina z vesnice v plzeňském kraji. „Jsem moc vděčná české rodině a jejich babičce, která nás přijala ve svém domě. Hodně jsme brečely a ona pro nás byla jako rodina, kterou bohužel nemáme.“
Na Ukrajině pracovala Olena jako psycholožka pro děti i dospělé. Na kurzech češtiny, kam začala po svém příjezdu docházet, se dozvěděla, že v Komunitním centru Diecézní charity Plzeň zrovna někoho na pozici psycholožky hledají. „Na Ukrajině jsem hodně pracovala s lidmi, mám lidi ráda. A když jsem nastoupila do plzeňské charity, poznala jsem skvělý tým. Jsem vděčná, že tady mohu pracovat.“ Díky své práci dnes pomáhá dospělým a dětem z Ukrajiny, kteří kvůli válce opustili své domovy a s těžkou situací se potřebují někomu svěřit. „Mohou se mnou probrat citlivá témata a zkrátka vše, co je trápí. Jsem šťastná, že má moje práce smysl. Vidím, jak se dítě postupně adaptuje a už nebrečí. Vidím, jak ženy, které nemohly najít práci, najednou pracují. Pomáháme všem – dětem, ženám, mužům. Všem, kdo to potřebuje a kdo má zájem. A když vidím, jak to mění jejich životy, je to i pro mě velká podpora.“
V České republice našla svůj druhý domov. Má práci, díky které pomáhá ostatním a její patnáctiletá dcera studuje na střední škole sociální a pedagogickou činnost. Přemýšlí nad tím, že by se jednou vrátila domů? „Myslím na to často. Přeji si, aby v mé zemi byl mír. Aby Ukrajina zažívala lepší časy. Ale teď mám doma studentku, která mě potřebuje, a chci ji podporovat. Zůstanu tady, dokud mě bude dcera potřebovat.“ Olena dobře ví, že válka může trvat ještě dlouho, a že ne všichni váleční uprchlíci se budou jednou moci vrátit domů.
Dostáváme od vás pomoc a jsme za ni moc vděční. Ale chceme také dávat, pracovat a tím přispívat k blahu státu. Vidím to i u svých klientů, kteří vědí, že válka je bohužel dlouhá, mnoho lidí se nebude mít kam vrátit a zůstanou tady. Ne proto, že chtějí žít v jiné zemi. Ale je to pro ně nová realita, se kterou musejí žít,
dodává.
Válka mění postoje Čechů k cizincům. Své nové ukrajinské sousedy přijímají často vstřícněji, než tomu bylo ještě před pár lety. „Já ze své zkušenosti nemohu říct nic špatného. Ale chápu, že je pro vás složité, když přijede tolik cizích lidí, kteří mluví jiným jazykem. Jako psycholožka rozumím pocitům Čechů,“ přiznává Olena. Sama ale apeluje na to, aby na sebe lidé nenahlíželi podle toho, jaké jsou národnosti. „Neměli bychom dělat rozdíly mezi národnostmi, protože všichni jsme lidé. Když se něco stane, je pro mě důležité, že se mohu obrátit ke komukoliv – ať už je to Ukrajinec, Čech, Vietnamec nebo Rom. A všude potkám dobré lidi. Dobrota je znakem lidskosti, ne národnosti. V každém národě jsou lidé dobří i špatní,“ uzavírá.
Charita Česká republika považuje dobré vztahy ve společnosti a pomoc Ukrajině a jejímu lidu za svou dlouhodobou prioritu. Od roku 2014 podporujeme sociální služby, zdravotnictví a vzdělávání a poskytujeme humanitární pomoc v oblastech zasažených konfliktem. Po invazi v roce 2022 jsme naši činnost výrazně rozšířili a nadále pomáháme jak přímo na Ukrajině, tak uprchlíkům v Česku a Moldavsku.
Každý příspěvek – malý či velký – znamená další krok k naději a důstojnějšímu životu pro ty, kteří to nejvíce potřebují.
