Charita mě zachránila, říká ukrajinská uprchlice, která našla útočiště i práci v charitním hotelu Marianeum
15. března 2023 Charita pro Ukrajinu

Charita mě zachránila, říká ukrajinská uprchlice, která našla útočiště i práci v charitním hotelu Marianeum

Je to už rok, co ruské rakety začaly dopadat na její město. Dvanáct měsíců od chvíle, kdy se vydala do neznáma, aby před hrůzami války ochránila sebe, svého syna a maminku. Dvaatřicetileté Ukrajince Iryně po strastiplné cestě přes hranice podala pomocnou ruku Charita Česká republika a střechu nad hlavou i práci pak našla v charitním hotelu Marianeum, z něhož putují veškeré výtěžky na pomoc lidem v nouzi. 

„Ve městě nefungovala elektřina ani voda, letiště kousek od nás rozbombardovali. Seděli jsme na zemi ve sklepě pod bytovým domem. Byli tam staří lidé i miminka, všichni brečeli. Sirény zněly nepřetržitě, a my se dva dny dívali jeden druhému do očí a viděli jen strach. Nikdo z nás nevěděl, kam rakety dopadnou, jestli barák vydrží stát, zda zemřeme, nebo budeme žít. Tehdy jsem se rozhodla odjet,” vypráví dvaatřicetiletá zdravotní sestřička Iryna, která spolu se svou maminkou a třináctiletým synem dorazila z ukrajinského města Rovno do České republiky krátce po vypuknutí války.

Její bývalý manžel zůstal na Ukrajině, bojů se ale zatím neúčastnil. „Můj tatínek také neodjel, i když mohl. Rozhodl se ale, že bude pomáhat a jezdí se sanitkou jako řidič. Nevlastní bratr se přihlásil jako dobrovolník k armádě hned na začátku války,” říká Iryna smutně, protože ví, že se její bratr právě nachází na místě nejkrvavějších střetů – u Bachmutu.

Irynu, jejího syna a maminku vezl do České republiky přes Slovensko jejich známý autem, lístky na vlak i autobus byly totiž beznadějně vyprodané. „Maminka trpěla, bolely ji kolena i záda, nezvládala to psychicky. Jen díky pomoci od různých neziskových organizací a dobrovolníků jsme měli co jíst a pít. Zásoby nám vystačily jen na den, ale cesta trvala skoro čtyři. Nevěděli jsme, kam jedeme, co nás čeká, kde budeme bydlet, co s námi bude. Tehdy jsem ale ještě žila v naději, že neodjíždíme nadlouho,” vysvětluje.

Po nekonečné cestě přes hranice se rodiny brzy ujala Charita Česká republika a v charitním hotelu Marianeum pak získali střechu nad hlavou a Iryna také práci pokojské, kterou dělá dodnes. „Cítím obrovský vděk za tu neuvěřitelnou podporu i šanci. Je obrovská a přišla včas. Všichni mě přijali skvěle, a i když mi ze začátku špatně rozuměli, protože jsem ještě neuměla česky, měli se mnou velkou trpělivost. Přinesli mi i spoustu věcí pro syna, nic jsem nemusela kupovat asi půl roku. Nevím, co bych bez nich dělala, kde bych skončila. Charita mě zachránila,” říká.

Iryna není jedinou ukrajinskou ženou, které jsme za rok trvání války podali pomocnou ruku. A to také díky vám, protože veškeré prostředky získané z provozu hotelu jdou právě na pomoc lidem v nouzi.

autorka textu: Lucie Drugdová