(NE)SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ

9. 12. 2025

Přání za oponou

Paní Alena žije v Domě svatého Františka ve Veselí nad Lužnicí už několik let. Je to žena plná energie, humoru a neuvěřitelné životní síly. Na první pohled vás zaujme svou bezprostředností, veselostí a chutí být mezi lidmi. Přestože je po úrazu odkázána na invalidní vozík, nevzdává se. Charitní pracovníci o ní říkají, že její odhodlání může být inspirací i pro mladší generace. 

Do chráněného bydlení přišla v roce 2021. Od té doby si svůj byt krok za krokem přetváří v domov. Přála si vlastní nábytek, a tak si jej postupně podle možností pořizuje. Když může, vaří a peče. A je to její velká vášeň. Dokáže kvůli tomu vstát i ve tři ráno, když má pro koho připravovat dobroty, protože vaření je pro ni způsob, jak dělat svět okolo sebe hezčí.

Je společenský člověk a miluje aktivity všeho druhu. Hokej, kino, výlety, krasobruslení, posezení u kávy. A především divadlo. Většinou vše sleduje jen v televizi, protože vzdálenost je pro ni přece jen překážou. Proto pro ni hodně znamenalo, když Charita pořídila auto s nájezdem pro vozík. Díky němu může jezdit za rodinou, do obchodů i na lékařské kontroly. Přesto je mnoho míst, kam se dostat nedokáže.

Když se paní Aleny zeptali, co by jí udělalo skutečnou radost, bez váhání vyslovila přání, o kterém sní už dlouho. Vidět na vlastní oči představení v Národním divadle, to by prý bylo něco. A její hlas i úsměv byly všeříkající.

A právě tento sen se Charitě podaří uskutečnit. 22. ledna 2026 se paní Alena podívá do Národního divadla na baletní představení Šeherezáda. 

Když zjistila, že je to pravda, byla radostí bez sebe. Už teď přemýšlí, co slavnostního si vezme na sebe a představuje si, jaké to v té naší Zlaté kapličce bude.

Pro paní Alenu to znamená víc než jen kulturní zážitek. Je to chvíle, kdy může být znovu mezi lidmi na místě, které spojuje. A je v tu chvíli jedno, v jakém psychickém nebo fyzickém stavu zrovna jste…Takové okamžiky jsou pro ni nesmírně cenné.