(NE)SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ

4. 12. 2025

Zámecký piknik pro babičky a dědečky z Přístavu

Minout Centrum Přístav Oblastní charity Kutná Hora, aniž by vás do nosu praštila vůně právě uvařené kávy a čerstvě napečených buchet (a teď před Vánoci hlavně cukroví), je takřka nemožné. Do nenápadného domu kousek od kláštera Voršilek v historickém centru města přesto nevstupují jen lidé hledající dobré občerstvení (v letních měsících je zde otevřena kavárna), ale přicházejí sem především lidé, kteří se potýkají s nemocí, osamělostí nebo duševním onemocněním.  

V malém zázemí se tu sice podává káva, prodávají se zde rukodělné výrobky, listuje se v knihách, ale hlavně se tu znovu rodí pocit, že člověk je někomu užitečný a někam patří. Součástí Přístavu je totiž sociálně aktivizační služba pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Někteří klienti ještě zvládnou docházet do centra, jiným pracovníci Charity nabízí aktivizační program dokonce přímo u nich doma. V Přístavu pak všichni společně vaří a pečou jídla, která mají rádi, trénují paměť, vyrábějí drobné dárky pro ostatní, povídají si u kávy. „Mám ráda obyčejná jídla, čočku, šišky s mákem, poctivé domácí polévky,“ svěřuje se jedna z klientek. „Sama už ale doma nevařím. Vaří snacha, a to je samá exotika. Je to dobré, ale stýská se mi po domácích houskách, tvarohových buchtách. Jsem ráda, že mám možnost zavzpomínat na jídla svého mládí.“  

Když to zdravotní stav dovolí, vyráží společně na kratší výlety. Dodnes vzpomínají na den, kdy vyrazili s dětmi z Rodinného centra Kopretina na nedaleký zámek Kačina. V koších měli vlastnoručně upečené dobroty, slunce svítilo do zámeckého parku a na chvíli se vrátil pocit, že svět je zase v pořádku.

Občas mám problémy s chůzí, tak jsem raději, když se můžu k někomu připojit, a mám tak pocit jistoty, že neupadnu a nebudu ležet někde sama na ulici. Vzpomínám, jak jsme si napekli dobroty a jeli na zámek do parku,

vypráví další z klientek. A doplňuje ji i její kamarádka: „Ráda chodím mezi ostatní ve stejném věku a se stejnými zájmy. Máme si o čem vyprávět. Nechci sedět doma, chci být aktivní, sdílet zážitky a mít se na co těšit. Ráda bych jela na výlet. Je mi jedno kam, všude je hezky. A když si potom dáme kávičku s dortíkem, tak to bude báječné.“  

Právě z těchto vzpomínek se zrodilo letošní adventní přání: společný piknik na zámku pro co nejvíce klientů sociálně aktivizační služby. Vyjet z města, projít se zámeckým parkem, posedět na nádvoří, ochutnat domácí koláče, které si senioři sami připraví v centrální kuchyni, a mít jistotu, že na ně někdo dohlíží, aby se jim nic nestalo. Zdánlivě obyčejný výlet, který ale pro tyto lidi znamená ohromný zážitek a ujištění, že ani ve stáří nejsou sami.