(NE)SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ

3. 12. 2025

Zachytit to nejcennější

Lucie je třiatřicetiletá maminka dvou malých dětí. Elišce jsou dva a půl roku, malému Míšovi teprve rok a půl. Společně s jejich tatínkem žijí v Bohumíně. Rodina si prochází nelehkým obdobím. Lucie vychovává děti, stará se o domácnost, zvládá nezbytné vyřizování a do toho řeší dlouhodobé finanční potíže, které započaly v době její nemoci a pozdějšího těhotenství. 

Přes všechny překážky zůstává Lucie neuvěřitelně silná a odhodlaná. Aktivně pracuje na tom, aby rodině bylo lépe, pravidelně navštěvuje Občanskou poradnu Charity Bohumín, kde jí pracovníci pomohli s vyřízením insolvence a kde nachází nejen rady, ale i podporu, která jí dodává sílu nepřestávat bojovat. Na mateřské si přivydělává brigádně jako prodavačka, a i přes vyčerpání a málo času dělá všechno, co může, aby dětem vytvořila bezpečný a láskyplný domov.

Při jedné návštěvě v poradně se Lucie zmínila o něčem, co by si sama splnit nemohla. Toužila po obyčejném dni, který bude jen jejich. Po dni, který se zapíše mezi vzpomínky. Po chvíli, kdy se zastaví čas a ona si s dětmi užije radost, aniž by myslela na starosti a povinnosti. A protože je sama ráda fotí, vyslovila přání, které bylo nesmírně skromné a zároveň hluboce dojemné. Chtěla rodinné fotografování.  

A tak se začal rodit krásný nápad

Fotografka Eva se rozhodla Lucii pomoci a darovat jí svůj čas i své umění. K ní se připojila vizážistka Klára, která mamince dopřála péči, kterou si dlouho nemohla dopřát. Sama o tom později řekla, že krása není jen o vzhledu, ale o radosti a sebevědomí, které dokáže v člověku probudit. Když viděla Lucii po úpravě, rozzářenou a dojatou, věděla, že to mělo smysl.

Fotografka popisuje, že hned při čtení jejího příběhu věděla, že chce být u toho. Bylo na Lucii vidět, jak moc dětem věnuje všechnu energii, jak se snaží neztratit naději, i když má často jen málo síly. A bylo patrné i to, jak moc děti svou maminku milují. Focení bylo živé, veselé, plné malých neplánovaných momentů. A právě ty dodaly fotografiím opravdovost. Jsou na nich úsměvy, objetí, poletující vlásky, malé ruce natažené k mamince. Okamžiky, které si budou moci kdykoli připomenout.

A co na to sama Lucie? Řekla jen to nejjednodušší a nejupřímnější. Že to byl nádherný den. Že byli s partnerem nadšení. A že fotografie budou památkou na celý život. V jejích slovech byla radost, vděčnost i úleva.

Lucie má ale i další přání. Ráda by dětem ukázala svět za hranicemi jejich města. Chtěla by s nimi poznávat Českou republiku. Třeba navštívit Prahu nebo Štramberk. Pro rodinu, která počítá každou korunu, je však i krátký výlet snem, na který se skládá dlouho.