(NE)SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ

17. 12. 2025

Na pár dnů si oddechnout někde v přírodě

Když člověk přijde o střechu nad hlavou, neztratí zdaleka jen domov a adresu. Mnohem horší je s tím spojená ztráta jistoty, pocitu bezpečí, vědomí, že někam patří, nebo to, že vypadne z každodenního rytmu a rutiny. Právě s tím pomáhá Centrum Rodina v tísni v Oseku při azylovém domě pro maminky s dětmi. Rodiny tu nacházejí dočasné ubytování, podporu sociálních pracovníků a hlavně klidné, bezpečné prostředí, ve kterém se dá znovu začít.

V azylovém domě se nežije jen ze dne na den či od výplaty jedné sociální dávky k druhé. Pro zlepšení sociální situace maminek a jejich dětí je využíváno individuální plánování, které vychází ze specifických potřeb a možností každé uživatelky. Cílem je jejich plnohodnotné znovuzačlenění do společnosti, tak aby byla žena schopna zajistit především řádnou péči o své děti. Maminky i děti tu postupně trénují běžné každodenní dovednosti – vaření, úklid, režim domácnosti – a zároveň se snaží zažívat i malé radosti, na které v krizi často nezbývá čas ani peníze. Opékání vuřtů, zahradní kino, společné výlety. Společně strávené chvíle, zdánlivě nenápadné momenty, které však mají pro všechny zúčastněné zcela zásadní význam jak v daný okamžik, tak především do budoucna.

A protože je jim spolu opravdu dobře, vyslovily maminky s dětmi jedno přání: společnou rekreaci. Pár dní v jiném prostředí, kde se dá vypnout a vyčistit si hlavu, dopřát dětem trochu bezstarostnosti a nabrat sílu na další životní výzvy. „Jsem opravdu nesmírně vděčná za tuto možnost,“ svěřuje se maminka Nikola H. „Věřím, že pár dní v jiném prostředí by mně i dětem moc pomohlo po psychické stránce, odpočinuli bychom si, nabrali síly a mně osobně by to dodalo motivaci k dalším krokům v našem životě. Moc si toho vážím.“ A maminka Veronika S. k tomu jen tiše dodává poznámku, která mluví za vše: „Ježiš, to by byl pro nás ten nejkrásnější vánoční dárek.“

To nejkrásnější, co mohou rodiče se svými dětmi prožít, se nedá měřit penězi. Moc dobře si to uvědomují i maminky z azylového domu v Oseku, a proto nežádají žádné drahé dary či velkolepé zážitky. Neprosí o nic nereálného, jen o nezapomenutelnou chvilku pro sebe a své děti někde v přírodě, kde lze hodit starosti za hlavu a bezpečně si vydechnout. Kde se maminky na okamžik přestanou dívat na svět přes seznam povinností a obav a děti dostanou prostor být zase jen dětmi.