(NE)SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ
12. 12. 2025
Když se dotek stane léčivým
V charitním Domově pro seniory kardinála Berana v Mukařově žijí lidé, kteří mají za sebou dlouhé životní cesty plné práce, rodiny, radostí i starostí. Dnes už některé věci zvládají pomaleji, jiné vůbec, ale stále v sobě nesou citlivost, humor a touhu prožívat hezké chvíle. Pracovníci domova říkají, že nejvíce si jejich klienti váží obyčejné lidské blízkosti, laskavosti a okamžiků, kdy se na chvíli zastaví čas.
A právě takové okamžiky do domova přináší setkání s terapeutickými koňmi. Domov navštěvuje organizace Asistenční jednorožec, která se věnuje hiporehabilitaci v kontaktní terapii se zvířaty. Klienti zažili návštěvy, na které stále vzpomínají. Dotýkali se koňské srsti, povídali si s terapeutkou, která koně vede, a pozorovali zvíře s klidem a důvěrou, která je pro něj přirozená. Jeden ze seniorů řekl během jedné z návštěv slova, která byla upřímná a velmi pravdivá: „Jedna návštěva koníčka udělá člověku lépe než pět návštěv lékaře.“
Senioři si přejí, aby se návštěva ještě někdy opakovala. Pro mnohé z nich je dotyk zvířete něco, co jim připomene dětství, chalupu, dávné zážitky s koňmi nebo jen obyčejný pocit, že jsou ve světě, který je stále přijímá.
Proto pracovníci domova oslovili organizaci Asistenční jednorožec znovu. A vzniklo přání, které do letošního adventního kalendáře přináší tichou jemnost. Senioři si přejí, aby k nim hiporehabilitační kůň opět přijel. Aby spolu strávili čas venku na zahradě, pohladili ho, poseděli u něj a nechali se obejmout jeho přirozeným klidem.
Paní Veronika, která organizaci vede, přijala myšlenku s radostí. Spolupráce s Charitou jí není cizí, byla dokonce hostem v podcastu ChariTALK, kde mluvila o své práci i o tom, jak velký vliv mohou mít koně na zdraví a duševní pohodu lidí.
Přestože splnění přání v letošním roce bylo kvůli počasí nereálné, paní Veronika navrhla, že se do Mukařova ráda vrátí na jaře, kdy bude možné strávit celé odpoledne venku.
V domově se už teď o návštěvě mluví s radostí. Někteří klienti plánují, že přinesou koníkovi mrkev, jiní vzpomínají na to, jak se při minulé návštěvě cítili klidně a šťastně. Všichni ale vědí, že je čeká okamžik, který jim vrátí pocit výjimečnosti a blízkosti, po kterém člověk s přibývajícími roky touží stále víc.
Hiporehabilitace totiž není jen o koni. Je o bezpečí, které přináší dotek. O tichu, které uklidňuje. O pohledu, který nikoho nesoudí. A hlavně o vztahu, který se rodí mezi člověkem a zvířetem, když se oba zastaví.
