Když hudba otevře dveře domova

Paní Žaneta je maminka, která dokáže vykouzlit teplo domova i v těžkých časech. Má sedm dětí, takže u nich doma se stále něco děje. Během posledních měsíců s nimi žila v azylovém domě Charity Česká Lípa, kde se snažila postavit na vlastní nohy a najít cestu k novému, bezpečnějšímu životu. Přestože jí okolnosti často braly sílu, nikdy nepřestala být pro své děti oporou. Dělala všechno pro to, aby se cítily milované a aby věděly, že i když je život složitý, smysl a naděje nezmizely.

Hudba je v jejich rodině jednou z věcí, které vnášejí do každého dne radost. Děti si rády zpívají, zkouší melodie, a když někde zazní hudební nástroj, hned se kolem něj shromáždí. Právě proto maminka při sběru přání v Charitě vyslovila prosbu, která byla skromná a zároveň nesmírně dojemná. Přála si klávesy. Nejen pro sebe, ale hlavně pro děti, aby skrze hudbu mohly snít, učit se a mít něco, co je bude těšit každý den.

Ještě před předáním dárku se rodině podařilo udělat velký životní krok. Paní Žaneta se odstěhovala pronajatého bytu v domečku ve městě, odkud rodina pochází. Získali tak prostor, kde budou mít konečně vlastní zázemí, kde budou blízko příbuzných, přátel a míst, která mají rádi. Maminka si zároveň začíná hledat práci v nové oblasti a díky kamarádce má již předjednané zaměstnání. Je to začátek nové etapy, která nese mnoho naděje.

A právě v této době se odehrál další krásný moment.

Písničkář Michal Horák se rozhodl Žanetě a jejím dětem splnit přání. Zakoupil pro ně nové klávesy a jako překvapení přidal ještě jeho kytaru, která v této rodině našla nový domov. A co víc, rozhodl se dárky předat osobně. Přijel za nimi a věnoval jim čas, pozornost, a dokonce si s nimi i zazpíval.

Maminka při předání dojatě řekla:

V srdci jsem dlouho nosila touhu skládat Bohu písničky a zpívat je. A právě proto se chci naučit hrát i na klávesy. Jsem moc vděčná, že jste nám dali tak krásný dar.

Michal reagoval velmi skromně:

Jsem rád, že jsem mohl alespoň trochu přispět a podpořit tuto muzikantskou rodinu. Mít doma hudební nástroj je skvělý začátek a kdo ví, třeba se s některým z dětí jednou potkám i na pódiu.

Děti u kláves seděly ještě dlouho po předání. Zkoušely první tóny, smály se a hádaly se, kdo bude hrát první. Kytara šla z ruky do ruky a dům se naplnil hudbou a smíchem. Byl to večer naplněný radostí, zvědavostí a vděčností.

Pro tuto rodinu to nebyl jen hudební nástroj. Byl to signál, že na ně svět nezapomněl. Že existují lidé, kteří chtějí darovat radost, aniž by čekali cokoli zpět.

Klávesy budou odteď znít domem jako připomínka toho, že každý začátek může být krásnější, když se k němu přidá i kousek hudby.

Děkujeme Michalu Horákovi za jeho laskavost, velkorysost a čas, který rodině věnoval. Jeho dar přinesl do jejich nového domova světlo i melodii, která tam bude znít ještě dlouho.