Odloučená, ale ne sama
Zdenička je desetiletá holčička, která by si přála jediné, aby se její maminka mohla vrátit domů. Momentálně žije s nevlastním otcem, který ji přijal do péče, když její matka musela nastoupit do výkonu trestu. Ačkoliv k ní nemá žádné pokrevní pouto, rozhodl se, že udělá vše pro to, aby nemusela do dětského domova. Tento čin je pro Zdeničku obrovskou oporou, protože jí poskytuje bezpečí a péči, kterou tolik potřebuje.
I přes jeho laskavost a snahu se Zdeničce po mamince velmi stýská. Pro desetileté dítě je taková situace náročná – nejen proto, že postrádá maminku, ale i kvůli tomu, že se musí vyrovnávat s emocemi, kterým ještě často nerozumí.
Naštěstí má Zdenička podporu v nízkoprahovém zařízení Zastávka, kde jí pracovníci pomáhají s učením a školní přípravou. Stejně tak jí poskytují emoční oporu, aby lépe zvládla odloučení a pocity, které ji tíží. Díky tomu má Zdenička alespoň místo, kde může otevřeně mluvit o svých pocitech, hrát si a zapomínat na starosti.
I přes náročné podmínky je Zdenička obdivuhodně statečná. Věří, že se maminka vrátí a budou zase spolu. Tento příběh ukazuje, jak důležité je mít vedle sebe lidi, kteří věří ve smysl pomoci a dokážou vytvořit bezpečné prostředí i v těch nejtěžších chvílích.
