2. července 2025
Z domova
Má koně a poníka, se kterými pomáhá v hospicích. Veronika Volgemutová je terapeutkou, chovatelkou, zakladatelkou charitativního projektu Asistenční jednorožec, držitelkou ocenění Laskavec za nezištnou pomoc a do ChariTALKu přišla promluvit o tom, jak vypadá její práce.
Co v podcastu uslyšíte:
• Pozná kůň, když má člověk splín? • Jaké jsou první reakce pacientů, když za nimi přijde tak velké zvíře? • Čím je koňská návštěva pro pacienty prospěšná? • A má hiporehabilitace vědecké základy? • A mnoho dalšího...
Vědeckou studii o schopnosti koní snižovat lidem krevní tlak si Veronika potvrdila v praxi
Měli jsme případ, kdy přijela pacientka na vozíku, hladila si Sagiho a ten si opřel hlavu o jednu její nohu. Jenom tak jsem se pacientky zeptala, jestli nemá něco s kolenem a paní mi řekla, že ano, že přesně tam, kde má Sagi hlavu, je to problémové místo. V tomhle prostě výjimečný, opravdu dokáže poznat, kde to člověka bolí,
vypráví Veronika, která se svým koněm Sagim a poníkem Elis objíždí různá zařízení. Cílí především na pacienty v paliativní péči, kterým se snaží pomoct hiporehabilitací. Tu si spousta lidí může splést s hipoterapií zaměřující se především na práci s dětmi a jejich polohováním na koních za přítomnosti fyzioterapeuta. Hiporehabilitace je pak ale hlavně o kontaktu a dotyku pacientů s koněm, kterým se právě díky samotnému kontaktu zlepšuje emoční napětí.
Výběr malého poníka byl jasný – vleze se do výtahu
Hiporehabilitaci navíc nezvládne dělat každý a člověk k ní musí mít určité vzdělání. Veronika se například specializuje na paliativní péči, a i samotný kůň musí projít certifikací. Tu získá po zvládnutí zkoušky z kontaktní terapie přímo ve stáji a zkoušky z návštěvní terapie, kdy dojíždí do úplně cizího prostředí. „Sagi se pro tuhle práci narodil, Elinku jsem si ale pořídila v jejích dvanácti letech, takže první rok jsem ji musela učit na povely, aby věděla, jak přicházet k vozíku, berlím i lůžkům. U lůžka měla trošičku problém, protože je na ni moc vysoko. To jsme ale vyřešily tím, že má teď svůj vlastní stupínek, díky kterému na lůžko vidí,“ směje se Veronika.
Sagiho si pořídila jako prvního a úplně nečekaně, s poničkou Elis to naopak bylo dlouhé vybírání. „Práce nám postupně přibývalo a už toho na něj bylo moc. Začala jsem tedy hledat ještě jednoho koně, nejlépe poníka, který by byl malinký a vlezl se do výtahu a pokojů, kam se Sagi nedostane. Hledala jsem po celých Čechách a zjistila jsem, že pod svícnem je největší tma. U nás na farmě jsem našla poníka, který neměl moc co dělat a když jsem Elinku navštívila poprvé, měla hned od začátku hezký rozestup a respekt. V tu chvíli jsem věděla, že je to ona,“ vypráví Veronika.
Pacienti nevěří, že za nimi skutečně přijde kůň
Odezvy pacientů jsou na koně různorodé, vždy jsou ale podle majitelky Sagiho a Elis nakonec doprovázené radostí a úlevou.
Úplně první reakce jsou vždy překvapení z toho, jak je Sagi velký anebo z toho, že pacienti nevěřili, že za nimi přijde skutečně kůň. Občas tam je samozřejmě i strach, ten ale plně respektujeme. Pacientů se ptám, jestli se můžeme přiblížit, občas tak nechám klienty koukat z dálky a zeptám se jich později, jestli to nechtějí zkusit znovu. Když do toho pak jdou, už nechtějí odejít,
říká.
Schopnost zvířat skutečně pomáhat lidem potvrzují i vědecké studie, přičemž jedna z nich dokonce uvádí, že kontakt s koňmi snižuje krevní tlak. To si Veronika vyzkoušela v praxi na oddělení LDN v Mnichově Hradišti. „Sestřička nás tam poprosila, jestli by seniorům mohla během návštěvy Elinky změřit tlak. Všichni pacienti ho měli v tu chvíli ukázkový, přitom jindy ho podle slov samotných pacientů mívají spíš vysoký,“ uvádí.
Hiporehabilitace provádí v zařízeních zdarma
Právě díky Veroničiným zkušenostem je o její hiporehabilitaci v Česku poměrně velký zájem, a i proto je na ni, Sagiho a Elis dlouhá čekací doba. „Mám zařízení, se kterými spolupracujeme už pátým rokem, ti měly odvahu to s námi začít a tam taky jezdíme každý rok. Nová zařízení přibíráme, ale musí si dost často počkat,“ doplňuje i s tím, že žádosti, které odmítá, předává dál kolegům z České hiporehabilitační společnosti.
Hiporehabilitaci poskytuje ve všech zařízeních zcela zdarma v rámci charitativního projektu Asistenční jednorožec.
Poslechněte si tento díl na jedné z platforem:
ChariTALK také na vlnách Radia Proglas
Poslechněte si náš podcast nejen online, ale také v rozhlasovém vysílání Radia Proglas v sobotu 28. června ve 20:15, v neděli 29. června v 16:55 a v pondělí 30. června v 20:15. Časy jsou orientační a mohou se mírně lišit.
Pro další informace a poslech předešlých dílů navštivte stránky podcastu ChariTALK.
Přejeme vám příjemný poslech!
Zdravotní služby Charity Česká republika
Charita Česká republika je největším nestátním poskytovatelem zdravotních služeb v zemi. V roce 2024 provozovala 186 registrovaných zdravotnických zařízení, ve kterých pracovalo 1 567 sester a 143 lékařů. Celkem ošetřili 98 164 pacientů. Charita zajišťuje široké spektrum péče – od domácí péče a domácí hospicové péče (34 285 pacientů), přes mobilní specializovanou paliativní péči (2 631 pacientů), až po péči v lůžkových hospicích (1 190 pacientů).
Díky této síti přináší úlevu, důstojnost i podporu tam, kde je jí nejvíce potřeba.
Autorka: Vendula Kryštofová, Charita Česká republika
