Finanční nedostatek mě dohnal až k dluhům, které jsem naštěstí zvládla splatit. Po narození posledního syna jsem požádala o pomoc Oblastní charitu Žďár nad Sázavou. Sociálně aktivizační služby mi velmi pomáhají, a to nejen materiálně, ale především při vyřizování osobních záležitostí, které se týkají zejména mých dvou nejmladších synů. Třetí syn má ADHD, takže se potýká s nejrůznějšími výchovnými a vzdělávacími problémy. S nejmladším synem aktuálně řeším to stejné.

V lednu jsem se zranila v práci. Mám kompresivní zlomeninu sedmého hrudního obratle, takže jsem momentálně v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Nyní pobírám nemocenskou a nemám dostatečné zdroje k zaplacení výchovně vzdělávacího pobytu pro syna. Za veškerou pomoc Vám moc děkuji.      

Paní Slámové jsme poskytli finance k zaplacení pobytu ve Středisku výchovné péče pro jejího syna.

Pak si ale na pravé ruce zpřetrhala vazy a musela na operaci. Protože jí chyběly potřebné finance a zároveň se chtěla vyvarovat exekuci, rozhodla se vstoupit do insolvence. Jakmile to její zdravotní stav dovolil, vrátila se zpět ke svým drobnějším přivýdělkům. Bohužel ne na dlouho, neboť po fyzickém vyčerpání musela skončit.

Podala ovšem trestní oznámení na bývalého manžela, aby jí zaplatil dlužné alimenty. Ty by jim alespoň částečně pokryly náklady na drahý pronájem a živobytí. Dokonce i její dcera si našla při studiu brigádu a vypomáhala jí. Přesto jim nepříliš vysoká částka životního minima a její brigáda nestačily k přežívání. Proto vyhledala v roce 2018 pomoc Oblastní charity Žďár nad Sázavou, která jim podala pomocnou ruku. „Jsem vděčná, že tu pro nás jste. Moc vám za to děkuji,“ říká dojatě paní Kovalenková.

Paní Kovalenkové a její dceři jsme poskytli prostředky na nákup potravin a drogerie. Zároveň jsme oběma umožnili nákup nezbytného oblečení (spodní prádlo, kalhoty, boty), její dcera Gabriela se navíc dočkala nových sportovních a letních bot. 

Za byt 2+kk platím měsíčně 12 tisíc korun. Snažím se najít levnější bydlení, ale nemám dostatek financí na složení kauce. Aktuálně jsem evidována na Úřadu práce, pobírám přídavky na děti a příspěvek na bydlení. Kvůli přehnaně vysokému nájmu, mi příspěvek na bydlení úřad počítá dle tabulek, takže nemám nárok na vyšší podporu.

Vzhledem k vysokým nákladům na bydlení, mi zbývají peníze pouze na zaplacení všech pohledávek a zajištění základních potřeb rodiny. Kvůli nedostatku financí mi vznikl dluh na poplatcích pro obec. Jsem vděčná za vaši pomoc a moc si jí vážím.

Paní Kolejkové jsme poskytli finanční prostředky na splacení dluhu u obce za popelnice, vodu a kabelovou televizi.

Maminka se rozhodla kontaktovat Charitní krizovou pomoc, která jí bez okolků vyhověla. Krizové pracovnice ženě zajistily potraviny a pomohly s hledáním zaměstnání. Nyní paní Diana pracuje ve firmě v blízké vesnici, kam může pohodlně dojíždět autobusem. „Při každé návštěvě vidíme, že je klientka spokojenější a krizi, ve které se ocitla, zvládá dobře. Nyní se již dokáže postarat o sebe i své děti sama, ale ví, že se na nás může kdykoliv zase obrátit,“ říká pracovnice Krizové pomoci Oblastní charity Blansko.

Bohužel účastníky těchto situací byly občas i naše děti, u kterých následně propukla psychická porucha. Léčily se v psychiatrických zařízeních a nyní musí užívat léky. Poté, co mě bývalý manžel napadl i před lidmi, odešla jsem od něj a požádala o rozvod. Sama s dětmi si bohužel nemohu dovolit mnoho věcí, což se změnilo díky dobročinným sbírkám. Jsem za to velice vděčná. Finanční dary využiji na potřebné věci. Všem velmi děkuji.

Paní Rydvalové jsme poskytli peníze na nákup potravin, hygienických potřeb, oblečení a obuvi pro ni i její děti.

Maminka trpí zdravotními komplikacemi. Prozatím jí úřady přiznaly částečný invalidní důchod, nicméně si plánuje zažádat o plný. Dříve byla paní Pavlína finančně soběstačná. V minulosti si přivydělávala vyráběním dekorativních předmětů, které prodávala na velikonočních trzích. Následně však musela vlivem pandemie koronaviru své podnikání přerušit. Žádala o příspěvky v hmotné nouzi. Bohužel ze strany Úřadu práce došlo k chybě, což způsobilo, že neměla finanční prostředky k zaplacení nájmu. Právní poradce pomáhá paní Pavlíně získat peníze od Úřadu práce zpětně.

Rodina však musela z pronajímaného bytu odejít. Paní Pavlína podala žádost o pobyt v několika azylových domech. Syn vyjednává bydlení v ubytovně pro pracovníky v souvislosti s novým zaměstnáním. Otec dětí nemůže rodině ani dočasně poskytnout zázemí, nicméně sestra paní Pavlíny svým příbuzným zapůjčí alespoň chatu. Kromě bydlení nemá rodina finanční prostředky ani na pokrytí základních potřeb. Paní Pavlína navíc musí své dceři nakoupit školní potřeby a zaplatit obědy a školní družinu. Požádala nás o pomoc a my jí vyhověli. Dceři jsme zajistili vše potřebné, aby prožila klidný začátek školního roku. Paní Pavlíně spadl kámen ze srdce.

Paní Viktorie by si ráda zajistila vlastní podnájem, ale najít byt pro matku samoživitelku a osm dětí se zdá být nereálné. Většina pronajímatelů se lekne velkého počtu dětí a další chtějí kauci, na kterou paní Viktorie nedokáže našetřit. Rozpočet rodiny stačí sotva k zajištění základních potřeb, proto maminka s dětmi putuje od jednoho azylového domu ke druhému. Otec dětí se k situaci staví velmi laxně. Nepodílí se na výchově potomků ani jejich finančním zajištění. Celá situace se ještě zkomplikovala kvůli protiepidemickým opatřením. Pět dětí se učilo distančně, což bylo pro maminku velmi náročné.

V červnu uplynula maximální možná doba, po kterou mohla paní Viktorie využívat sociální službu v jednom azylovém domě. Musí najít nové možnosti, kam s dětmi jít, což znamená, že všichni opět ztratí nově navázané kontakty a děti si musí od začátku zvyknout na novou školu. Navíc neexistuje mnoho azylových domů, které si mohou dovolit ubytovat takto početnou rodinu. Maminka tedy neustále žije ve strachu, že jednoho dne bude muset řešit, kam umístit děti, pokud pro ně nenajde vhodné bydlení. Zatím jsme jí poskytli útočiště v Domově sv. Markéty spadající pod Diecézní charitu Brno.

Zůstala téměř bez prostředků. Během náročného období navíc neměla práci. Pobírá částečný invalidní důchod, takže pro ni není snadné najít na pracovním trhu uplatnění. Výše invalidního důchodu je tak nízká, že nepokryje celé nájemné, natož základní potřeby dospělého člověka s dítětem. Do svízelné situace paní Janu dostala nejen komplikovaná komunikace o výživném s otcem dcery, ale i pomalé jednání úřadů při vyřizování dávek. Proto nás požádala o pomoc.

Paní Janě jsme poskytli prostředky pocházející ze sbírky určené rodičům samoživitelům, která se konala během mimořádného adventního koncertu. Finance využila na potraviny, hygienické potřeby a gymnastické soustředění pro dceru. Lenka se dva týdny věnovala pohybovým aktivitám a paní Jana se zatím snažila dát vše do pořádku, aby mohly společně s dcerou začít nový – lepší – život. 

Doposud žila ve vybavené ubytovně, ale nyní se stěhuje do bytu bez spotřebičů, na které nezvládne našetřit. Potřebuje zejména pračku, mrazák a mikrovlnku. Dcera paní Báry nastupuje v září do nové školy, ale kvůli finanční tísni jí nemůže koupit školní potřeby. Maminka zároveň chce své holčičce připravit hezké léto a poslat ji na příměstský tábor. Charita mamince Báře pomohla, získala od ní potřebné vybavení, a dcera mohla odjet v létě na tábor. Paní Bára je za tuto podporu velmi vděčná.

V současnosti mají zajištěné bydlení, ale zranění z toho, co všechno museli vydržet, zůstávají. „Přítel mě týral dlouho hlavně psychicky. Stále jsem si říkala, že to kvůli dětem vydržím, ale když vzal nůž, a pak mě ještě začal škrtit, sebrala jsem děti, a odešli jsme,“ vypráví matka holčičky a chlapce.

Paní Andrea pochází z blízké vesnice, proto nemusely její děti měnit školu. Za těch pár týdnů, co bydlí v azylovém domě, se postupně přizpůsobují, našly si nové kamarády a pomalu získávají zase radost ze života.
A co by si maminka přála dál? „Ráda bych se vrátila zpátky do rodné vesnice, bydlí tam kamarádky i rodiče. Najdu si práci, až se uklidní epidemiologická situace a nebudu muset být s dětmi doma. A hlavně, aby všechno to, co se kolem nás děje, ublížilo dětem co nejméně,“ dodává žena.

Po několika měsících v azylovém domě se paní Andrea se dvěma malými dětmi stěhuje do vlastního bytu. Kauci na bydlení jí zaplatila Charita ze sbírky adventního koncertu České televize.

„Nechtěl jsem do nemocnice. Cvičil jsem a jedl tabletky s acylpyrinem, ale kluci mi říkali: „Čestíku, běž pryč, nebo tu umřeš. Pořád jsem padal,“ vypráví pan Česlav o závěru jedné ze svých životních etap. S dětmi a svou maminkou, o níž se také staral, se přestěhoval z Karvinska na Plzeňsko. Děti sem jezdily na prázdniny na venkov a zdejší kraj mu učaroval. Našel si novou práci a všichni začali nový život. Před čtyřmi lety maminka pana Česlava zemřela. Odchod drahého člověka byl následován další mrtvicí. „Jsem srdcař, bolí mě to,“ vysvětluje, jak jeho tělo reaguje na těžké události.

Nyní pobírá invalidní důchod, a přestože se jedná o velmi pracovitého člověka, může se zakázkám, jež dostává z obecního úřadu, věnovat jen 300 hodin ročně. Z důchodu jsou mu zároveň strhávány dlužné částky v insolvenčním řízení. V nejbližší době se přestěhuje s dětmi do obecního bytu na vsi, neboť si současné bydlení s neregulovaným nájmem už nemůže dovolit. Stále mu ale není lhostejný osud ostatních. „Není mi těžko někomu pomoci, chodil jsem u nás celou zimu topit k jedné staré paní, která má ochrnutého syna,“ říká pan Česlav.

Děti pana Česlava potřebovaly zařízení pro povinnou online výuku, což nebylo za dané finanční situace únosné. Pro dceru Helenku si mohli dočasně vypůjčit počítač ze školy, syn Lukáš ale využíval pouze mobilní telefon, který se při delším používání přehříval. Nejstarší dcera už domov opustila.O pomoci Diecézní charity Plzeň samoživitelům z darů zaslaných při mimořádném adventním koncertu diváky České televize se pan Česlav dozvěděl od sociálního pracovníka v Horšovském Týně. Zavolal na číslo Terénní krizové služby, která tuto charitní pomoc v Plzeňském a Karlovarském kraji zaštiťuje. Domluvil si schůzku a služba mu s pořízením zařízení pro distanční výuku dětí vyšla vstříc.

„Moc děkujeme,“ vzkazují dárcům z řad diváků adventního koncertu Lukáš s Helenkou, kteří se už těší, až se budou moci začít učit na novém notebooku. „Chci také poděkovat sociálním pracovníkům a také lidem, jako jste vy,“ děkuje pracovníkům Charity pan Česlav. „Sám bych to nezvládl.“

Z darů krevní plasmy a dopoledních brigád si mnoho nevydělá. „Víte, já bych šel po tom roce pracovat i zadarmo, už pro ten pocit,“ říká. V důsledku pomalu pracujících úřadů a protiepidemických opatření, které probíhaly během nouzového stavu, se pan Václav dostal do spleti překážek a průtahů, kvůli kterým mu nebyly vypláceny sociální dávky, na něž měl právo. Nemohl se spolehnout ani na pronajímatele původního bytu, který přestože stále sliboval, neposkytl mu podklady pro vyřízení dávek hmotné nouze. Pan Václav se přes veškerou snahu o zajištění neúplné rodiny zadlužil a s Adriankou nakonec musel odejít do azylového domu jedné z pomáhajících neziskových organizací.

Zdejší nájem mu zaplatila Diecézní charita Plzeň díky darům na podporu rodičů samoživitelů, které zasílali diváci během posledního mimořádného adventního koncertu České televize. Diecézní charita též dvojici poskytla potravinovou a materiální pomoc a pan Václav získal i podporu skupin věnujících se situaci samoživitelů na sociálních sítích. Díky dostupné podpoře a informacím, které se dozvěděl od lidí s podobným osudem a od pracovníků charitní Terénní krizové služby, mají s Adriankou už nadějnější vyhlídky. Budou se stěhovat do městského bytu pro sociálně znevýhodněné rodiny. Většina sociálních dávek jim také byla zpětně uznána a dluhy poplaceny.

Na adresu dárců, kteří během mimořádného adventního koncertu České televize zasílali dárcovské SMS na podporu samoživitelkám a samoživitelům, říká: „Těmto lidem patří velký dík. Je to neuvěřitelná pomoc, která vás hodně psychicky podpoří. Vidíte, že se stále najde někdo, kdo vám pomůže.“

Díky finanční pomoci z mimořádného adventního koncertu České televize pro rodiče samoživitele se můžou pan Václav a jeho handicapovaná dcera Adrianka těšit na stěhování do nového podnájmu, aniž by se museli zadlužit.

V domě, kde Karla s dětmi žije, se rozbilo čerpadlo do studny, takže nemá jak zajistit vodu na vaření i mytí. Na nové čerpadlo Karla nedokázala ušetřit. Díky sbírce z adventního koncertu v České televizi jí místní Charita zakoupila nové čerpadlo, a tak má rodina opět zajištěnou pitnou i užitkovou vodu. A bez vody není života.

Nevyřízené administrativní záležitosti, související s jejím příchodem ze Slovenska, komplikovaly zásadním způsobem vyplácení sociální podpory i úhrad za lékařská ošetření. Přesto za pár měsíců v brněnské porodnici přivedla na svět zdravou, krásnou holčičku. Doma na ni ale nikdo nečekal. A o své „doma“ bohužel také záhy přišla.S čerstvě narozenou holčičkou žila téměř rok v dřevěném přístavku rekreační chaty. Na své životní útrapy byla sama, rodinu měla daleko na Slovensku.

Všechny komplikace vyústily v nucený odchod na Slovensko, a až po jejich vyřešení se Dáša mohla vrátit zpět. Zdálo se, že nyní konečně bude mít klidný život. Našla si bydlení, z rodičovského příspěvku si sice nemohla žít na vysoké noze, ale uživila sebe i malou dcerku. Bohužel to všechno nemělo dlouhého trvání. Zhoršující se Dášin zdravotní stav – nález na ledvinách a štítné žláze – vyžaduje neodkladnou operaci.

Z nedávno prožitého těžkého životního období jí navíc zůstal několikatisícový dluh na zdravotním pojištění, který bylo nutné vzhledem k plánované operaci neodkladně uhradit. Její rodinný rozpočet je ale natolik napnutý, že jí neumožňuje tento výdaj zvládnout. Po splacení dluhu Dáše chybí peníze na nájemné i na základní potraviny. Nájemce je sice férový chlap, ale nájem chce celý. Mamince hrozí ztráta bydlení, ohrožený je jak nástup dcerky do školky, tak i nástup paní Dáši do práce. Zůstat bez bydlení a bez příjmů už ale znovu nechce. A tak ji životní cesty opět přivádí k nám. Naše Charita mamince již s nejedním obtížným životním obdobím pomohla a jsme rádi, že můžeme i tentokrát.

Z vánoční sbírky pro samoživitele jsme Dáše poskytli prostředky na zaplacení nájemného i na potraviny. Věříme v úspěch operace a konečně klidný život pro ni i její malou dcerku. Pere se za to statečně! A je dobře, že na to není sama. Všem dárcům děkujeme, vaše pomoc má smysl.

Otec o dcerku nejeví zájem a stanovené výživné nehradí. Tuto záležitost probírá paní Laura s právním poradcem. Otec neuhradil výživné už rok a půl, vzniká mu dluh a paní Laura nemá dostatek financí na základní potřeby pro dítě. Věc je v řešení a ona doufá, že vše dospěje ke zdárnému konci. Paní Laura vzhledem k náročné péči o dceru nemůže chodit do zaměstnání. Je v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce a vyřídila si dávky státní sociální podpory i dávky pomoci v hmotné nouzi. Finance věnuje na náklady za bydlení, péči o dceru, stravu, hygienu, internet a léky.

Dcera je ve 3. třídě základní školy. K výuce potřebuje počítač – zvláště v období pandemie koronaviru. V danou chvíli rodina notebook vůbec neměla a nový si paní Laura nemohla dovolit. Dárce se nepodařilo zajistit ani přes školu. Dcera se tedy nemohla účastnit online výuky, a zhoršil se jí prospěch. Byla jen v omezeném krátkém čase kontaktována o úkolech přes mobilní aplikace. Se spolužáky se viděla alespoň v odpoledních hodinách, kdy se děti sešly venku v parku.

Pak jí byla přidělena asistentka, která se jí dvakrát týdně věnovala. Navíc začala rodina spolupracovat s dobrovolníkem z Diecézní charity Brno, který dívku doučoval. Díky Charitě a štědrým darům našich dárců se podařilo rodině zajistit notebook a dívka mohla pokračovat v online studiu spolu se svými spolužáky. Všem dárcům tímto děkujeme a velmi si jejich pomoci vážíme.

Rodina pobývala od poloviny roku 2020 v azylovém domě pro rodiny s dětmi v Třebíči. Paní Eva potřebovala svou tíživou situaci dál řešit i po skončení pobytu, proto na doporučení pracovnic azylového domu kontaktovala sociálně aktivizační službu třebíčské Charity. Společně se jim podařilo najít ubytování, uhradit kauci a zvýšit naději na stabilizaci její situace.

Slabým článkem se však v tuto chvíli ukázal Evin partner, který použil peníze na ubytování ve svůj prospěch a rodinu opustil. Sociální pracovnice nás na tento smutný příběh upozornila a doporučila poskytnout k překlenutí akutní krize paní Evě a její rodině finanční pomoc z Adventního koncertu České televize. S jejím návrhem jsme souhlasili a paní Evu jsme v měsíci dubnu podpořili částkou 3 500 korun.

Před rodinou stojí i další překážky, ale v tuto chvíli má Eva a její děti střechu nad hlavou a základní podmínky pro život a vývoj svých dětí. Děkujeme všem dárcům, kteří se svým darem podíleli na tom, že i tento životní příběh se nyní otočil šťastnějším směrem.

Obě děti vyžadují odbornou lékařskou péči, a proto s nimi paní Šárka jezdí za specialisty i mimo okres Znojmo. Do rodiny dochází asistentka ze Společnosti pro ranou péči, aby poskytovala rodině odborné služby, podporu a pomoc v oblasti komplexního rozvoje holčičky. Paní Šárka se snaží dávat svým dětem všestrannou péči. Vzhledem k složitému zdravotnímu stavu dívenky jí maminka zajišťuje odbornou lékařskou péči, rehabilitaci a doporučené zdravotní pomůcky.

Zvládla jí opatřit už mnoho edukačních hraček a rehabilitačních pomůcek (chodítko, vertikalizační plošinu atd.). V současné době jedná s firmou Eldomed s. r. o. ze skupiny Medesa, která tyto rehabilitační a kompenzační pomůcky vyrábí. Jednatel firmy rodinu navštívil a nabídl jí výrobu speciálního kočárku pro dítě, upraveného na míru jeho potřebám. Cena kočárku je ale 68 tisíc korun. Šárce se podařilo získat od jedné nadace alespoň 25 tisíc.

Nyní už ale nemá nikoho, kdo by jí mohl finančně vypomoci. Aby tedy mohla tento kočárek dceři pořídit, zažádala o finanční příspěvek ve výši 20 tisíc korun z veřejné sbírky Adventního koncertu ČT, který organizuje Charita spolu s Českou televizí na podporu rodin samoživitelů a samoživitelek.

Doposud jí vystačil jeden na den, ale pro zlepšení výsledků by měla množství navýšit, což samozřejmě není levná záležitost. Čtyři tyto drinky stojí totiž zhruba 300 korun. Protože mají obě její děti oslabenou imunitu, snaží se jim kupovat vitaminové doplňky. Na ty už ale nemá dostatek peněz. Po zaplacení nezbytných poplatků jí zbývá okolo 5 tisíc korun na měsíc.

Díky vánoční sbírce pro samoživitele a štědrým dárcům jsme paní Zuzaně mohli pomoci. Z projektu jsme jí pomohli pořídit vitaminy a výživu pro ni i obě děti v hodnotě 10 tisíc korun. Všem dárcům ze srdce děkujeme, vaše pomoc má smysl.