„Súdánec? Ne, Libyjec," říká Amjaad z tábora v Calais
31. srpna 2015 Integrace cizinců

„Súdánec? Ne, Libyjec," říká Amjaad z tábora v Calais

Mezi dvěma tisíci obyvateli „Džunle 2“, tábora nedaleko severofrancouzského přístavního města Calais, je mnoho národností. Súdánci, Afghánci, Syřané či Eritrejci: všechny spojuje společná historie, zážitky z konfliktů a chudoby, které je vyhnaly z domova až na sever Francie.

Tábor se nachází na místě staré skládky. Písek se prohání řídkou vegetací a při větru otřásá plastovými fóliemi stanů. Do Calais je sedmikilometrová cesta pěšky dlouhá a prašná. Je to jako konec světa. Nikdo by si tady nepřál žít, přesto lze za posledních pár dní vidět v táboře obrovské zlepšení poté, co jej místní úřady konečně přijaly.

„Po celá léta si migranti stavěli provizorní přístřešky, které mohla policie v okamžiku zbourat," říká Mariam Guerey, pracovnice francouzské Charity Secours Catholique v Calais. „Vše se hned mění, když už nemusíte přemýšlet, kde budete spát."

Amjaad s kladivem v ruce stlouká kostru toho, co bude v táboře časem sloužit jako společenská místnost. Známý jako „Stavitel" má kompletní přehled o více než stovce podobných staveb v Džungli 2. Charita poskytuje materiál a nářadí, ale stavbu nechává na obyvatelích tábora.

„Velmi rychle jsme zjistili, že většina z nich je opravdu šikovná," říká Pierre Gobled z francouzské Charity, který vede tým dobrovolníků. „Na hotovou stavbu se jen rychle podíváme. Někdy, když ji dokončí, pyšně nám ukazují, co postavili."

Kromě podobných přístřešků se postavily také restaurace a kavárna. „Vytvoření míst ke společenskému setkávání je velmi důležité," říká Vincent de Coninck, rovněž z Secours Catholique, který má na starosti problematiku migrace. „Společenský život je potřeba. Proto si už vybudovali pět mešit, kostel, dvě školy a několik restaurací. Jde o místa setkání lidí."

Kostel postavený obyvateli tábora Džungle 2 (Elodie Perriot/Secours Catholique)Jedním z nejkrásnějších je kostel postavený Eritrejci. Jeho věž stoupá až do výšky pěti metrů. Možná jej vidí i turisti ze svých aut na silnici vedoucí kolem zdi, čtyři metry vysoké a zakončené ostnatým drátem. Zeď má zastavit migranty v jejich snaze dostat se do či na projíždějící vozidla, zejména kamiony. Calais je rušný přístav, kam jezdí turisté i nákladní automobily. Stalo se také místem, odkud se migranti snaží dostat do Velké Británie.

Adam je jedním ze skupiny Súdánců a obyvatel Čadu, kteří v Džungli 2 žijí. Přes Libyi a Středozemní moře se dostal do Itálie a poté na sever, odkud mu cesta do Calais zabrala osm dní. Dnes večer chce překročit zábrany tunelu: „A pak se uvidí."

Houmed, 17 let, pocházející z Eritree , měl stejný plán. Jeho pohřeb se konal před několika dny. Při snaze dosáhnout vysněnou Velkou Británii zemřelo v červnu a červenci 2015 mnoho dalších, dokonce více než v průběhu druhého pololetí v roce 2014.

„Na Houmedův pohřeb přišli jen ti z jeho skupiny," říká Mariam Guerey. „Přála bych si, aby solidaritu přišli projevit i jiní." Kvůli jazykovým a kulturním rozdílům je budování pocitu sounáležitosti těžké, zejména v místě, kam lidé přicházejí a odcházejí, a tam, kde je prioritou přežít.

Stavba míst k setkávání v táboře Džungle 2 v Calais (Elodie Perriot/Secours Catholique)Amjaad pracuje s Egypťanem a pár Súdánci, aby dokončili společenskou místnost pro migranty. Cílem je poskytnout prostor pro zástupce různých národností, aby spolu pravidelně jako „Rada“ diskutovali o tom, jak zlepšit podmínky v táboře. Prostor k setkávání má rovněž řešit širší politické aspekty, které migranty ovlivňují na jejich cestě dál. Například jde o nastavení změn pro vyřizování žádostí o azyl v EU.

Abderraouf je studentka ze Súdánu. „Je důležité vytvořit místo pro setkávání," říká, „místo, kde je možné sledovat potřeby a problémy v táboře, které se mohou následně přednést vládě."

„Migranti vidí, jak je důležité, že jsme dostali od úřadů vymezené plochy prostor pro vodu a na odpadky a přístup k elektřině. Vidí v tom něco konkrétního," říká Vincent de Coninck.

Mladý Súdánec uvízl v Calais už pět měsíců. Vzdal riskování proniknutí do Velké Británie a namísto toho se učí francouzsky, aby mohl pomoci migrantům jednat s místními orgány a sdruženími. Podle zákonných pravidel měl usilovat o azyl v Itálii, kde mu poprvé sejmuli otisky prstů. Ale zdráhá se tam vrátit. „Když jsme přijeli do Itálie, cítili jsme se, jako bychom byli v Dárfúru," říká.

Džungle 2 je možná místo krátkého pobyty pro mnoho z jeho obyvatel, ale jejich cesty strádání i zneužívání, laskavosti i sounáležitosti s nimi zůstanou navěky.

Poradna francouzské Charity Secours Catholique v Calais (Elodie Perriot/Secours Catholique)Poradna francouzské Charity Secours Catholique v Calais (Elodie Perriot/Secours Catholique)