30. září2 2015 Integrace cizinců

Jak Syřané vidí možnosti uprchlíků

„Pokaždé, když jsem se dívala na zprávy ukazující uprchlíky přicházející do Evropy, jak riskují své životy a životy svých dětí tím, že se sami vrhnou do moře, hlavně aby utekli ze Sýrie, vidím v nich jen zoufalství,“ říká Sandra Awad z Charity Sýrie. A nabízí vedle své zpovědi i zpovědi dalších krajanů.

Pět let ve válce neznamená jen zabíjení a krev. Válka znamená vykořenění, nejistotu, chudobu, dlouhodobá zranění, rozpad rodiny, duševní nemoc, odchod dětí ze školy, život na ulici, nezaměstnanost, každý den rostoucí ceny za běžné potraviny i zboží, žádnou elektřinu, žádnou lékařskou péči, žádnou vodu, hrozné zimy bez tepla, nebezpečí, strach, hlad.

Všechny tyto věci na nás každý den působí strašným tlakem. Už prostě nemůžeme jen stát. Vždy se snažíme najít řešení. Někteří z nás našli řešení v přistěhovalectví.

Ti, kteří by odešli

Walaa je pracovnice našeho poradenského programu. Je matkou tříleté holčičky. Přihlásila se s rodinou o vízum v evropské zemi, jak učinily tisíce Syřanů v posledních několika letech. Ji přijali, ale manžela a dceru odmítli. S oteklýma očima prošla naší kanceláři rozloučit se,  plakala celou noc a zároveň držela svou spící dceru v náručí.
Když jsme se jí zeptali, proč se rozhodla emigrovat, odpověděla: „Myslíme si, že tam na nás čeká štěstí. Mám možnost to udělat, tak to zkusím. Způsobí to trápení nám všem, především mé malé dcery, která letos začne chodit do školy. Na její první školní den tam nebudu. Doufám, že mi jednoho dne odpustí a pochopí, že co dělám, dělám pro ni, v naději, že ji brzy mohu přivést a nabídnout jí lepší život!"

Carine je účetní v kanceláři Charity. Je jí 27 let. „Když budu mít šanci, okamžitě odejdu. Mám pocit, že tady mladí lidé nemají žádnou budoucnost. Dosáhla jsem nejkrásnějšího věku, věku ambicí, snů, aktivit a plánování budoucnosti, ale všechno válka zničila. Nemohu tady snít, nemohu stavět žádnou budoucnost. Můžeme se jen stěží snažit přežít a zajistit si základní životní potřeby. Přemýšlení o budoucnosti se v této zemi proměnilo do fantazií."

Dia je jedním z našich příjemců. Je jí 32 let a je matkou 4 dětí. Řekla: "Myslíte si, že je život to, co tady žijeme? Cítím se jako zvíře, nedělám nic, ale snažím se poskytnout potraviny mým dětem, které spí s prázdnými žaludky téměř každý den. Jasně, chci odejít. Situace venku může být obtížná, ale tady je to nejhorší."


Ti, kteří zůstali

Syrská rodina právě dorazila na řecký ostrov Lesbos (foto: Patrick Nicholson/Caritas).Mounir, otec tří dětí, říká: „Přišel jsem o dům ve městě Daraya, byl jsem tam známý tesař, ztratil jsem továrnu a obchod. Žiju teď v domě rodičů mé ženy. Jsem bez práce a moje úspory brzy nebudou. Potřebuji pomoc. Nevím, jestli je emigrace řešením."

Moustafovi je 50 let. Během války ztratil syna. „Ne, já chci zůstat tady, i když kouřem z války obloha někdy úplně zčerná, ale slunce svítí v Sýrii stále každý den," říká. „Ztratil jsem v této válce syna. Měl jsem poté možnost mnohokrát odejít, ale mám pocit, že mám povinnost vůči mé zemi, k těm, kdo mě potřebují, a k truchlícím. Sýrie mě teď potřebuje víc než kdy jindy."

Kamile je 40 let. „Nejdůležitější je pro mě moje láska k rodině, být obklopena svou rodinou a mými milovanými. To nemohu najít v jiné podivné zemi, protože tam budu cizinkou. To se mi daří nalézt jen v Sýrii, ačkoli hodně mých příbuzných zemi opustilo.“

Marissa, devítiletá dcera autorky textu, Sandry Awady, dívka, která letos začala studovat syrskou historii, říká: „Ne, nechci opustit Sýrii. Máme tady spoustu krásných věcí, které nemůžeme najít v jiné zemi. Máme Palmyra, Bosra, starý Damašek, palác Al-Azem, dům mých prarodičů, mé kolo a mou postel. Ne, nechci jinou zemi. Miluji Sýrii."

Pomozte nám tady

"Můžete pomoci lidem, kterým se podařilo dostat se naživu do vaší země tím, že jim dáte nějaké oblečení, jídlo, nebo dokonce pomůžete najít zaměstnání a bydlení. Hodně to jejich strádání pomůže, ale nejde o řešení pro nás jako Syřany.

Podpořte nás zde, v Sýrii, pomozte uhasit oheň války v naší zemi a nepřilévejte olej do ohně sváru obviňování jednoho účastníka nebo druhého, mluvte hlasitě o pravdě, o člověku, který v Sýrii nesmírně trpí, zastavte sankce na naši zemi, které činí bohaté lidi bohatšími a chudé chudšími. Zatlačte na své vlády, aby zastavily válku v Sýrii a přestaly posílat zbraně džihádistům, pomozte nám obnovit naši zemi. Modlete se za nás. Potřebujeme dýchat – opravdu musíme dýchat!" vyzývá Sandra Awad.

Původní článek v angličtině na caritas.org.